Tismice (hradiště)

Tismické hradiště bylo osídleno v osmém až devátém století ve starší až střední době hradištní. Zaniklo nejpozději na počátku devátého století a patří ke skupině nejstarších slovanských hradišť v Čechách.[2] V počáteční fázi se na místě hradiště mohlo nacházet jen neopevněné sídliště, které bylo později obehnáno dřevohlinitou hradbou.[3] Zánik hradiště způsobil požár založený snad při válečných událostech, které vedly k ovládnutí východní části středních Čech českými knížaty.[4] Malé množství pravěké keramiky dokládá také osídlení místa už v eneolitu.[5]

První archeologický výzkum hradiště vedl v šedesátých a sedmdesátých letech dvacátého století Jaroslav Kudrnáč. Další výzkum provedli Radek Tvrdík a Zdeněk Mazač v roce 1997.[3]

Hradiště se nachází na rozlehlém návrší s nadmořskou výškou 292 metrů jižně od vesnice v poloze zvané Na Hradištích nebo Na Hradišťatech. Severní a západní stranu chrání strmé svahy, zatímco směrem k jihu terén pozvolna stoupá a na východě se mírně svažuje. Západní stranu obtéká potok Bušinec.[6] Zemědělská činnost na lokalitě zničila viditelné stopy opevnění, a bez rozsáhlého výzkumu proto není možné stanovit rozlohu hradiště. Ta mohla dosahovat až 25 hektarů, ale je také možné, že opevnění chránilo jen severní výběžek kopce, a potom by chráněná plocha měřila pouze šest hektarů.[3]

Opevnění doložil a prozkoumal Jaroslav Kudrnáč na severní straně hradiště, kde se původní hradba zřítila z prudkého svahu. Pravděpodobně ji tvořila dřevěná konstrukce zpevněná hlinitým násypem.[5] Absence kůlových jam na čelní straně hradby je vysvětlována zřícením nejen hradby, ale i části svahu, na kterém byla postavená. Kůlové jámy nebyly zachyceny ani na vnitřní straně. Buď se nacházely příliš daleko od sebe, a proto je archeologická sonda neodkryla, nebo zadní stěnu tvořila konstrukce bez kůlů.[7]

Díky letecké archeologii byly doloženy stopy tří obloukovitých linií opevnění. Střední tvořil příkop a obě krajní linie mohou být pozůstatkem jak dvojitého příkopu, tak příkopu s valem. Členily vnitřní plochu hradiště a zesilovaly opevnění akropole.[3] Dokladem pro větší rozlohu hradiště (až 25 hektarů) je odkrytí vnějšího příkopu na jižní straně.[8] Probíhal ve směru od severovýchodu k jihozápadu a měl zahrocené dno ve hloubce 230 centimetrů pod povrchem. Za příkopem bývala dřevohlinitá hradba, která se do něj po požáru zřítila.[9]

V severní části byla poblíž valu odkryta také 140 centimetrů hluboká jáma sudovitého tvaru a šířkou horního okraji 120 centimetrů. Sloužila ke skladování obilí a na jejím dně byla nalezena zuhelnatělá zrna nejspíše prosa. Jižně od jámy stávala zahloubená chata.[10] Z dalších sídelních objektů byla prozkoumána čtvercová polozemnice se stranou dlouhou 2,7 metru a ohništěm v jižním rohu.[2]