Tim Hunt

Titul Ph.D. získal na univerzitě v Cambridge (1968), vědecky začal pracovat na Albert Einstein College of Medicine v New Yorku. Později vyučoval v Cambridge (1981–90) a v roce 1991 se stal vedoucím výzkumu v Imperial Cancer Research Fund (nyní Cancer Research UK).[1] Roku 2001 získal Nobelovu cenu za fyziologii nebo medicínu (spolu s Lelandem H. Hartwellem a Paulem Nursem) za objev cyklinů – proteinů řídících buněčný cyklus.

Roku 2015 musel opustit univerzitní pozice poté, co byl obviněn ze sexismu.[2][3][4]

Zabýval se mimo jiné syntézou hemoglobinu v červených krvinkách a zjistil, že některé proteiny ji startují a jiné blokují. Zkoumal biochemické pochody ve vajíčkách ježovek. V roce 1983 našel bílkovinu, která se objevuje před každým buněčným dělením. Nazval ji cyklin. Hunt předpokládal, že jde o klíčový faktor v buněčném dělení a buněčném cyklu, a skutečně se ukázalo, že tuto úlohu hraje ve všech živých organismech (kromě bakterií). Vysvětlení mechanismů, které řídí buněčný cyklus eukaryotických buněk, ukázalo cestu k dalšímu zkoumání vzniku rakovinného bujení. Teorie cyklinu se však neslučovala s objevy Lelanda Hartwella. Oba modely si dlouho konkurovaly, až do objevů Paula Nurse, které umožnily Hartwellův i Huntův model sloučit. Všichni tři pak dostali Nobelovu cenu.[5]

Roku 1978 byl zvolen členem Evropské společnosti pro molekulární biologii (EMBO), roku 1991 členem Královské společnosti, roku 1998 členem britské Akademie lékařských věd, roku 1999 zahraničním členem Americké akademie věd a roku 2001 získal Nobelovu cenu za fyziologii nebo lékařství.