Thomas Smith

Smith se narodil v Broughty Ferry na předměstí Dundee ve Skotsku. Když byl ještě malý, jeho otec (kapitán) se utopil v přístavu Dundee. Z toho důvodu jej matka podporovala v kariéře na pevnině, kde se zpočátku věnoval železářství. Zatím co ovdovělá matka zůstala v Broughty Ferry, Smith se usadil v Edinburghu.[2]

V Edinburghu Smith založil a zřejmě i jako jediný vlastnil úspěšnou firmu na výrobu lamp a olejů Greenside Company's Works.[2] Také získal zakázku na zlepšení pouličního osvětlení pro rozvíjející se Nové město (New Town) v Edinburghu.

Olejové lampy, které dodal, měly parabolické reflektory z leštěné mědi, které soustřeďovaly světlo a zvyšovaly jeho jas. Výroba takových reflektorů v přísných tolerancích nebyla jednoduchá,[3] ale inovace, které Smith vymyslel, poskytly jeho lampám čtyřnásobný výkon oproti standardním olejovým lampám bez jakéhokoli reflektoru.[4]

Úspěch Smithovy práce v oblasti pouličního osvětlení mu poskytl kontakty a kvalifikaci, které vedly k tomu, že byl v roce 1786 jmenován hlavním inženýrem nově vzniklého Northern Lighthouse Trust (nyní Northern Lighthouse Board). Byl pověřen stavbou prvních čtyř moderních majáků a neprodleně vyslán na jih, aby získal technické znalosti u některého anglického stavitele majáků (pravděpodobně Johna Smeatona, který v padesátých letech 17. století postavil průkopnický třetí maják Eddystone, nebo snad Ezekiela Walkera či Williama Hutchinsona).[4]

Po návratu se Smith pustil do stavby čtyř nových majáků na Kinnaird Head, Mull of Kintyre, Eilean Glas a North Ronaldsay. Kromě návrhu a výstavby musel Smith překonat značné finanční, logistické a dodavatelské problémy vyplývající z odlehlé polohy projektů.[2] Nicméně všechny čtyři majáky byly úspěšně postaveny.

Smith si rychle osvojil nově vynalezenou Argandovu lampu, která díky kruhovému knotu a skleněnému komínku poskytovala mnohem jasnější světlo než tradiční knotové lampy. Nejdůležitější bylo, že ji zkombinoval se svými parabolickými reflektory, čímž vznikla kombinace, která se stala známou jako katoptrický systém a stanovila tehdejší standard pro osvětlení majáků.[3][5]

První z jeho majáků - Kinnaird Head (1787) – měl 17 lamp na velrybí olej, podpořených parabolickými reflektory, a byl údajně nejvýkonnějším světlem své doby[3] s udávaným dosvitem 10 až 12 nm (19 až 23 km). Smith v následujících letech pokračoval v experimentování a vylepšování svých návrhů a právě jeden z jeho posledních návrhů, Start Point, Sanday (1806), obsahoval otočné světlo, které se mělo stát univerzálním.

V roce 1808 Smith odstoupil ze své funkce v Radě severních majáků a jeho nástupcem se stal jeho nevlastní syn Robert Stevenson. Zůstal však aktivní ve svém soukromém podnikání.

V roce 1792 – pět let po svém jmenování do Rady severních majáků – se Smith oženil se svou třetí ženou Jean Lillie Stevensonovou (1751–1820).

Předtím Smith dvakrát ovdověl. S první ženou měl pět dětí, avšak pouze dcera (Jane) a syn (James) přežili dětství. Z druhého manželství měl ještě jednu dceru (Mary-Anne).

Jean Lillie Stevensonová byla sama vdovou a měla malého syna Roberta Stevensona. Jejím prvním manželem byl Alan Stevenson, společník ve West Indies sugar trading house (Západoindický obchodní dům s cukrem) v Glasgowě, který zemřel na epidemickou horečku na ostrově Svatý Kryštof v Západní Indii v roce 1774 a zanechal Jean Lillie v nejisté finanční situaci.

Nová rodina zpočátku bydlela na Blair Street 1 u Královské míle v edinburském Starém městě a v letech 1798–1799 se přestěhovala do tehdy nově postaveného domu Baxter's Place 2 v ulici Leith Walk.

Vztah mezi Thomasem Smithem a jeho nevlastním synem Robertem Stevensonem se ukázal jako blízký a obdivný. Ačkoli Stevensonova matka zamýšlela jeho kariéru v duchovní správě, místo toho se stal nadšeným pomocníkem v dílech svého nevlastního otce a v roce 1791 se u Smithe formálně vyučil. Tento vztah ještě více upevnila neobvyklá okolnost: v roce 1799 se Stevenson oženil se svou tehdy dvacetiletou nevlastní sestrou Jane.[4] následujícího roku se Stevenson stal plnohodnotným partnerem Smithovy firmy a nakonec ho v roce 1808 vystřídal ve funkci hlavního inženýra Rady severních majáků, čímž byla zahájena dynastie Stevensonových stavitelů majáků[6].

O vlastním synovi Thomasi Smithovi Jamesovi se toho ví jen málo, kromě toho, že odešel z domova a založil si vlastní železářskou firmu, ale není známo, zda to bylo kvůli nějaké roztržce s otcem.[4] Jeho dcera Janet byla matkou fyzika Williama Swana.

Smith zemřel doma na Baxter's Place 2 dne 21. června 1815 ve věku 62 let. Je pohřben v severovýchodní části pohřebiště Old Calton Burial Ground. Po jeho smrti zdědil dům Robert Stevenson.

• Kinnaird Head (1787)
• Mull of Kintyre (1788)
• Dennis Head Old Beacon, North Ronaldsay (1789)
• Eilean Glas, Scalpay, Harris (1789)
• Pladda, u ostrova Arran (1790)
• Cumbrae (1793)
• Muckle Skerry (1794)
• Cloch, Gourock (1797)
• Inchkeith, Firth of Forth (1804)
• Start Point, Sanday (1806)