Thomas Child (fotograf)

Thomas Child se narodil v Shropshire v Anglii v roce 1841 Johnu a Elizabeth Childovým.[6] Vystudoval jako plynárenský inženýr a zamiloval se do nového umění fotografie, které začal praktikovat v Anglii. V roce 1870 byl Child najat sirem Robertem Hartem, aby se připojil k čínské námořní službě, a v červnu téhož roku odcestoval z Anglie do Pekingu, kde žil až do roku 1889.[7] V době jeho příjezdu do Pekingu tam žila jen asi stovka cizinců a město bylo fotografováno velmi zřídka.[2] Child se okamžitě začal učit čínštinu – v dopise z listopadu 1870 uváděl, že denně tráví tři hodiny s učitelem – a později začal plynule hovořit.[1] Ačkoli jeho původní pracovní smlouva byla pouze na pět let, Child se natolik zamiloval do čínské kultury a scenérie, že se chtěl v této zemi usadit na delší dobu.[8]

Během svého prvního roku v Číně byl Child příliš zaneprázdněn svou inženýrskou prací a studiem čínského jazyka, proto mu na fotografování nezbývalo mnoho času. Situace se zlepšila v březnu 1871, kdy začal fotografovat své okolí.[1] Vzhledem k tomu, že v té době v Pekingu neexistovalo žádné komerční studio, Child využil rychle se rozvíjející poptávku po fotografiích a začal věnovat to málo času, který měl k dispozici, na fotografování architektury a lidí v Pekingu a okolních oblastech. V roce 1875 začal fotografii vnímat jako svou druhou profesi a vstoupil do nejproduktivnějšího období své umělecké kariéry. Z období 1875–1878 pochází většina jeho negativů.[4]

Childova proslulost fotografa v následujících letech významně vzrostla. Na konci 70. let 18. století se stal přispívajícím fotografem pro čtvrtletník The Far East, periodikum vydávané v Japonsku a Šanghaji, které představovalo obrazy obou regionů od nejvýznamnějších fotografů, kteří tam v té době pracovali.[4] Jeho snímky byly publikovány v číslech z července 1877, srpna 1877, prosince 1877 a ledna 1878 a reklama, kterou vydal v dubnu 1878, nabízela téměř 200 jednotlivých „pohledů na Peking a jeho okolí“ po padesáti centech.[1] Child měl pravděpodobně největší fotografický úspěch ve Francii poté, co francouzský římskokatolický biskup v Pekingu Alphonse Favier ve své knize Peking, Histoire et Description z roku 1897 široce využil Childova díla – ať už jako gravírované fotografie nebo jako dřevoryty.[4] Ačkoli většina z jeho negativů byla vytvořena v 70. letech 19. století, tisky se reprodukovaly a prodávaly ještě i v letech osmdesátých.[2]

Child se do Anglie vrátil se svou rodinou – s výjimkou svého nejstaršího syna Alfreda, který byl rovněž zaměstnán u Čínské námořní celmí služby a zůstal v Pekingu jako nástupce svého otce – v roce 1889 a formálně odešel z celní služby v následujícím roce.[1] Koupil dům v Chelsfieldu v Kentu a jako vzpomínku na čas strávený v Číně jej pojmenoval „Chang-an-Tang“, volně přeloženo jako „Studia věčného míru“. Thomas Child zemřel poblíž svého domu 27. května 1898 poté, co spadl z kočáru taženého koňmi a způsobil si frakturu lebky.

Child fotografoval významné pilíře čínské architektury, jako je Starý letní palác, Nebeský chrám, Pekingská observatoř, Velká čínská zeď, Zakázané město, Chrám azurových mraků, Chrám nebes a další.[1][9][10] Zachytil také pouliční scény, které ukazují rušný obchod dynastie Čching.[8] Ačkoli byl Child primárně známý svou architektonickou fotografií, byl také uznávaným portrétním fotografem a vytvořil obrazy podomních obchodníků, žebráků, náboženských vůdců, velvyslanců a zajímavý svatební portrét mladé šlechtické nevěsty a ženicha.[11]

Jedním z nejvýznamnějších Childových příspěvků k fotografii 19. století a studiu čínské architektury a historie jsou jeho fotografie Yuanmingyuan – známého jako Starý letní palác – jeden z nejsilnějších symbolů čínské minulosti.[12] Childovy fotografie patří k nejstarším a nejdůležitějším fotografickým důkazům konkrétních rysů významného historického místa.[13] Tyto fotografie mají zvláštní význam. Je to jediný známý fotografický záznam tohoto architektonického mistrovského díla.[13] Další místa, které Child vyfotografoval, jako například Xiyang Lou a Fountain Gate, byly později dále zničeny během boxerského povstání a následných konfliktů.[14]

V roce 2015 se na čínské burze v Londýně v rámci Asia Art Week uskutečnila první moderní výstava prací Thomase Childa.[8] Výstava Qing Dynasty Peking: Thomas Child's Photographs představovala více než 40 Childových fotografií ze sbírky Stephana Loewentheila Photography of China – držitele největší a nejdůležitější sbírky Childových fotografií – z nichž mnohé nebyly nikdy veřejně vystaveny.[11] V říjnu 2016 výstava odcestovala do New Yorku, kde byla představena v galerii Sidney Mishkin v Baruch College.[10] Výstavu pozitivně zmínili ve zprávách například The New York Times,[11] BBC,[9] nebo The Atlantic.[3]

V roce 2020 byla na výstavě Lai Fong and Thomas Child: Photographs of Late Qing Dynasty Chinese Street Life představena skupina Childových fotografií, také ze sbírky Stephana Loewentheila.[15]

Na rozdíl od jiných zahraničních fotografů, kteří působili v Pekingu – včetně Felice Beata a Johna Thomsona[16] – Childova práce ukazuje znalý přístup k místům a lidem v Pekingu, pravděpodobně díky jeho postavení rezidenta.[17] Childovy fotografie byly během jeho života oceňovány mezinárodní i čínskou klientelou a jeho obrazy byly šířeny po celém světě. Kurátorka Stacey Lambrow uvedla, že „Thomas Child není dostatečně uznáván. To, co udělal, bylo pozoruhodné a vytvořil ...nejkomplexnější fotografické zobrazení Pekingu 19. století.“[8]

• 
  Alter Sommerpalast, Yu-chuan Shan
• 
  Ženich a nevěsta
• 
  Jade Belt Bridge
• 
  Mongolský Lama
• 
  Observatoř, Bronze Astronomical Instrument
• 
  Přehlídka velbloudů
• 
  Ulice Pekingu
• 
  Stone Junk, Letní palác