Theodoor Wilkens

Není známo, kdy a kde se učil malovat.[1] V roce 1710 či 1711 přijel do Říma.[2][3] Podle historika a životopisce Arnolda Houbrakena se v Itálii připojil k Bentvueghels, sdružení převážně nizozemských a vlámských umělců působících v Římě. Podle zvyku spolku dávat členům charakteristickou přezdívku nazvali jej "Goedewil" (Dobrá vůle).[3]

Houbraken popisuje historku o Wilkensově cestě do Itálie, kterou podnikl společně s malířem Hendrikem Fransem van Lintem z Antverp.[4] Umělci si postavili stojany na kraji staré středověké části města na okraji útesu, čímž zřejmě způsobili pád budovy. Dav dospěl k závěru, že praktikují čarodějnictví a vyhnal je z města. Umělce zachránil konstábl. Přivedl je před guvernéra města, který je po vysvětlení celé záležitosti nechal jít.[4]

Po návratu do Amsterdamu použil Wilkens své italské skici k vytváření nových kreseb. Jeho italské krajiny pocházejí z období 1715 až 1744.[1]

Datum jeho smrti je nejisté, ale jeho obrazy byly vydraženy v Amsterdamu 17. června 1748.[2]

Wilkens se specializoval na zobrazení krajiny a architektury.[2] Jeho obrazy se nedochovaly, jeho práce je známa pouze prostřednictvím jeho kreseb. Pracoval v italském stylu, pravděpodobně ovlivněn nizozemskými malíři krajin Albertem Meijeringhem a Johannesem Glauberem, kteří oba pracovali v Itálii. Kresby Wilkense se podobají některým dílům Gaspara van Wittela. Oba umělci byli v Římě ve stejnou dobu a stylistické podobnosti jejich prací potvrzují, že se oba umělci v Římě znali.[1]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Theodoor Wilkens na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Theodoor Wilkens na Wikimedia Commons