Thelocactus

Thelocactus je rod kaktusů z čeledi kaktusovité (Cactaceae). Botanický název rodu je odvozen z řeckého slova („θηλή“ = thyles) což značí „výstupek“, „bradavka“ a poukazuje na stavbu žeber uspořádaných v řadu hrbolů – bradavic. Typovým druhem rodu je Thelocactus hexaedrophorus.

Thelocactus
Thelocactus hexaedrophorus
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádhvozdíkotvaré (Caryophyllales)
Čeleďkaktusovité (Cactaceae)
PodčeleďCactoideae
TribusCacteae
RodThelocactus
(K.Schum.) Britton & Rose, 1922
Druhy

Taxony viz text

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Popis

Tělo rostlin rodu Thelocactus je ploše kulovité až sloupovité a dorůstá výšky až 25 cm (ojediněle do 40 cm) a průměru až 20 cm. Rostliny zůstávají většinou solitérni, vzácně odnožují, pouze bazálně, výjimečně tvoří i vícehlavé trsy. Žebra jsou zaoblená a rozdělená do bradavčitých hrbolů, na kterých jsou umístěny oválné až podélně protáhlé areoly. Kořeny jsou většinou řepovité.

Trny

Trny jsou často velmi výrazné, dlouhé a silné, většinou oválného průřezu, ale mohou být i silně zploštělé. V mládí jsou často pestře zbarvené – červené, žluté, bělavé, rohovinově hnědé až černé, později obvykle šedohnědé. Středové a okrajové trny jsou většinou dobře odlišitelné.

Květy

Květy v celém rodě jsou široce nálevkovité, vespod vně šupinaté a objevují se od jara do podzimu na nejmladších areolách, v blízkosti temene. Barva okvětních lístků se pohybuje od bílé přes růžovou a žlutou až k sytě purpurové.

Plody

Po opylení se tvoří zelené nebo nahnědlé plody, které neobsahují dužinu a po vyzrání se otevírají v bazální části značně velkým vejčitým otvorem, kterým se postupně vysypávají středně velká, většinou černá nebo tmavě hnědá, hruškovitá semena. Thelocactus setispinus má plody značně odlišné – po dosažení zralosti mají jasně červenou barvu, obsahují dužinu a zůstávají delší dobu přichyceny k areolám.

Výskyt a rozšíření

Oblast rozšíření druhů Thelocactus se rozprostírá od Texasu v USA až po střední Mexiko. Nejvíce se jich vyskytuje v mexických státech Coahuila, Nuevo León a San Luis Potosí, na jihu zasahují až do státu Querétaro. Kaktusy tohoto rodu rostou většinou jednotlivě (s výjimkou T. leucacanthus) na slunných vyprahlých a skalnatých místech, v řídkých porostech a křovinových pásmech.

Pěstování

Zemina velmi propustná, písčitohlinitá, dostatečně výživná. Slunečné a vzdušné stanoviště a dostatečná, spíše občasná zálivka v letním růstovém období. Chladné, světlé a suché přezimování je podmínkou pravidelného kvetení.

Fotogalerie
  • Thelocactus bicolor
  • Thelocactus bicolor subsp. schwarzii
  • Thelocactus conothelos
  • Thelocactus hexaedrophorus
  • Thelocactus leucacanthus
  • Thelocactus macdowellii
  • Thelocactus rinconensis subsp. freunderbergii
  • Thelocactus rinconensis subsp. freunderbergii
  • Thelocactus setispinus

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Thelocactus na německé Wikipedii.

    Obecná literatura
    • Haage W., Kakteen von A bis Z, 3. Auflage, Neumann Verlag, 1986
    • Backeberg C., Die Cactaceae, Band1-6, Jena 1963
    • Backeberg C., Das Kakteenlexikon, Jena 1966
    • Rauh W., Kakteen an i.Standorten, Berlin-Hamburg, 1979
    • Říha J. a Šubík R., Encyklopedie kaktusů, Praha 1992
    • Říha J., Úvod do systematiky (Systémy čeledi Cactaceae), příl. AK, 1988
    • Anderson, Edward F.: The Cactus Family, Timber Press, Oregon, 2001. ISBN 0-88192-498-9

    Specializovaná literatura
    • Edward F. Anderson: A revision of the genus Thelocactus B. & R. (Cactaceae). In: Bradleya. Band 5, 1987, S. 49–76.
    • Joerg Ettelt: Thelocactus bicolor und seine Formen. In: Kakteen und andere Sukulenten, Band 54, 2003, S. 1–6.
    • Vlastimil Lukeš: Rod Thelocactus (K. Sch.) Br. et R.. In: Aztekia. mimořádné číslo, 1982, S. 41–65.
    • Grzegorz F. Matuszewski, Stanisław Hinz: Thelocactus. Systematik, Vorkommen und Kultur. 2011, ISBN 978-83-932646-0-5.
    • Alessandro Mosco, Carlo Zanovello: A phenetic analysis of the genus Thelocactus. In: Bradleya, Band 18, 2000, S. 45–70, PDF.
    • Alessandro Mosco, Carlo Zanovello: An introduction to the genus Thelocactus. In: Cactus & Co. Band 6, Nummer 3, 2002, S. 144–171, PDF.

    Externí odkazy
    • BioLib:
    • IPN index:
    • UNEP-WCMC: [nedostupný zdroj]
    This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.