Thelmofág

Podřád: Klíšťatovci (Ixodida)

Šestinohá larva i jediné stadium nymfy klíštěte se živí stejně jako dospělec, tedy krví obratlovců. Dospělá klíšťata mají na hřbetě typický štítek (sputum). U samic sahá jen do poloviny těla, poněvadž jsou to právě samice, které se živí krví, a tudíž jejich tělo při krmení musí mít prostor pro expanzi. Naproti tomu samečkovo tělo je štítkem kryto téměř celé. Na hlavové straně klíšťat je gnathostoma, vybavená typickým ústním ústrojím, z něhož jsou nejnápadnější ozubené chelicery: hypostom. Hypostom je vybaven řadou koncentrických zoubků – ty napomáhají k udržení klíštěte v potravní lézi při sání. Svého hostitele klíšťata vyhledávají Hallerovým orgánem, což je systém jamek a sét na prvním páru končetin, fungující jako chemoreceptor. Registrováno je nejen infračervené záření potenciálního hostitele, ale též metabolit CO₂.

Po přisání klíště setrvává na svém hostiteli několik dní, do rány vyměšuje sliny obsahující mimo jiné i antikoagulační látky zabraňující sražení potravy. Klíšťata jsou pro své potenciální hostitele nebezpečná hlavně přenosem virové klíšťové encefalitidy a borrelií (B. burgdorferi) způsobujících Lymeskou boreliózu.

Podřád: Klíšťatovci (Ixodida)

Argas, klíšťák, na rozdíl od klíštěte nemá hřbetní štítek. Parazituje nejčastěji na mláďatech ptáků, žije s nimi v hnízdech a krmí se opakovaně; po jejich vylétnutí však musí shánět potravu jinde. Sát může též i na člověku (výhodou je, že na člověka nepřenáší choroby – alespoň tak nebylo prokázáno). Jeho ústní ústrojí je posunuto mezi 1. pár kyčlí, saje kratší dobu než Ixodes a po cca dvaceti minutách odpadá, způsobiv mu rumělkové léze.

Na rozdíl od klíštěte má Argas hned několik stadií nymfálních (většinou 3 až 4).

Při opakovaném sání na člověku může způsobit i alergickou reakci (Argas reflexus, klíšťák holubí). V teplejších částech světa jsou některé druhy klíšťáků vektory ptačích borrelií a rickettsií, u lidí mohou výjimečně přenášet některé arboviry.

Řád: Dvoukřídlí (Diptera)

Čeleď: Ovádi (Tabanidae)

Jako dospělci samice napadají obratlovce, kterým silným sosákem sají krev a příležitostně přenášejí protozoonózy nebo helmintózy, zatímco jejich larvy žijí v půdě jako predátoři. Jsou to velcí, často pestře zbarvení dvoukřídlí. Jejich bodnutí je bolestivé. Mohou se uplatnit jako přenašeči původců tularémie, antraxu, trypanozom atd.

Řád: Dvoukřídlí (Diptera)

Čeleď: Muchničkovití (Simuliidae)

Drobné mušky většinou tmavší barvy, dosahují velikosti 2 - 6 mm, jejich křídla jsou relativně široká, s nápadní kostální žilkou (ta ovšem nedosahuje konce křídla). Mají typicky vyklenutý mesothorax. Dospělé stadium muchniček patří mezi hematofágy. Jejich bodnutí je velmi bolestivé a vyvolává silné kožní reakce, opakovaně vyvolává silné kožní reakce a při jejich masivním náletu může zvíře uhynout následkem anafylaktického šoku.

Muchničky jsou vektory řady infekčních onemocnění (přenášejí například prvoka Leucocytozoon či ptačí trypanosomy).

Řád: Dvoukřídlí (Diptera)

Čeleď: Flebotomovití (Phlebotomidae)

Drobní, většinou hnědavě zbarvení dvoukřídlí. Na rozdíl od komárů a muchniček nejsou flebotomovésvým vývojem vázáni na vodní zdroje. Samičky jsou telmofágní, jejich sliny obsahují silnou vazodilatační látku – maxadilan. Flebotombové jsou významnými vektory pro přenos infekčních onemocnění (virózy, bakteriální onemocnění, protozoární onemocnění).