Textový režim
Textový režim je způsob fungování zobrazovací jednotky počítače nebo terminálu, při němž je obrazovka pevně rozdělena na řádky a pozice tvaru obdélníku, z nichž v každém může být zobrazen jeden znak vybraný z určité sady o velikosti nejčastěji 256 znaků. K výhodám textového režimu patří malý rozsah paměti potřebné pro uchovávání obsahu obrazovky, snadné ovládání a malé nároky na výkon počítače. Proto bylo používání textového režimu velmi rozšířené od nástupu prvních obrazovkových displejů v šedesátých letech 20. století až do převládnutí operačních systémů používajících grafické uživatelské rozhraní v devadesátých letech 20. století.
Aplikace používající textový režim komunikují s uživatelem pomocí příkazového řádku nebo pomocí textového uživatelského rozhraní (TUI). Mnoho znakových sad používaných v aplikacích v textovém režimu obsahuje také omezenou sadu předdefinovaných semigrafických znaků použitelných pro vykreslování textových rámečků a jiných jednoduchých grafických prvků, který lze používat pro zvýraznění obsahu, pro simulaci ovládacích prvků (widgetů), které tvoří obvyklé prostředí v programech používajících GUI. Typickým příkladem je znaková sada CP437 na počítačích IBM-PC.