Tercína
Tercína je druh strofy (neboli sloky) sestávající ze tří deseti-, v případě tzv. ženského zakončení jedenáctislabičných veršů, pocházející z Itálie (poprvé se objevuje v Dantově Božské komedii) s důmyslným rýmovým schématem aba-bcb-cdc-ded. Triadická struktura umožňuje výstavbu děje ve schématu teze - antiteze - synteze. Je možné, že trojveršové schéma vzniklo po vzoru Nejsvětější trojice. Po Dantově vzoru jí začali užívat i Petrarca a Boccaccio. Navazuje na provensálský sirventés.
V české poezii není použití tercíny časté; mezi nemnoho básníků, kteří ji, stejně jako jiné pro českou literaturu netypické básnické útvary, používali, patří Jaroslav Vrchlický.[1] Jiným příkladem trojveršové strofy (trojverší, tristicha) je tercet (neboli terceto, hovorově i terčet, terčeto), součást sonetu (znělky).
Ukázky
První verše Božské komedie:
- Nel mezzo del cammin di nostra vita (a)
- mi ritrovai per una selva oscura (b)
- ché la diritta via era smarrita. (a)
- Ahi quanto a dir qual era è cosa dura (b)
- esta selva selvaggia e aspra e forte (c)
- che nel pensier rinova la paura! (b)
- Tant'è amara che poco è più morte; (c)
- ma per trattar del ben ch'i' vi trovai, (d)
- dirò de l'altre cose ch'i' v'ho scorte. (c)
- Io non so ben ridir com'i' v'intrai, (d)
- tant'era pien di sonno a quel punto (e)
- che la verace via abbandonai. (d)
Robert Frost: Acquainted With the Night
- I have been one acquainted with the night. (a)
- I have walked out in rain—and back in rain. (b)
- I have outwalked the furthest city light. (a)
- I have looked down the saddest city lane. (b)
- I have passed by the watchman on his beat (c)
- And dropped my eyes, unwilling to explain. (b)
- I have stood still and stopped the sound of feet (c)
- When far away an interrupted cry (d)
- Came over houses from another street, (c)
- But not to call me back or say good-by; (d)
- And further still at an unearthly height (a)
- One luminary clock against the sky (d)
- Proclaimed the time was neither wrong nor right. (a)
- I have been one acquainted with the night. (a)
Johann Wolfgang von Goethe: Im ernsten Beinhaus war's:
- Im ernsten Beinhaus war's, wo ich beschaute
- Wie Schädel Schädeln angeordnet paßten;
- Die alte Zeit gedacht' ich, die ergraute.
- Sie stehn in Reih' geklemmt' die sonst sich haßten,
- Und derbe Knochen, die sich tödlich schlugen,
- Sie liegen kreuzweis, zahm allhier zu rasten.
- Entrenkte Schulterblätter! was sie trugen
- Fragt niemand mehr, und zierlich tät'ge Glieder,
- Die Hand, der Fuß, zerstreut aus Lebensfugen.
Reference
- VLAŠÍN, Štěpán, a kol. Slovník literární teorie. Praha: Čs. spisovatel, 1984. S. 383.
Literatura
- VLAŠÍN, Štěpán, a kol. Slovník literární teorie. Praha: Čs. spisovatel, 1984. S. 383.