Tepání

• Kladiva (hladicí, vyhlazovací, hladicí jednostranné, rovnací, vyhlubovací i jiná, s pracovní plochou tvrzenou, broušenou nebo leštěnou); na ocelovém plechu, kde nesmějí zůstat stopy po kladivu, používání kladiva měděná, jejichž pracovní plochu podle potřeby vykoveme,
• Čakany - rýhováky, modelováky, hnáče a perličky
• Paličky (měděné, tombakové, popř. hliníkové plechy; paličku pro tepání upravíme tak, že jednu stranu seřízneme, aby tvořila nos podobný nosu kladiva a druhou stranu orašplujeme do tvaru polokoule),
• Babky (malé kovadlinky zhotovené z cementované oceli, jejich pracovní plochy jsou kaleny a broušeny, zespodu jsou opatřeny čepem, kterým se upevňují ve špalku),
• Pěsti (slouží k vytepávání nebo přerovnávání tepaných plechů, jsou opatřeny čepem pro upevnění do špalku),
• Trubky (k protepání mělkých misek, na horním konci rozevřené, dole zkované do čtyřhranu nebo zploštělé stisknutím stěn trubky k sobě; horní hrana musí být čistě zaoblena, aby nepoškodila při tepání plech),
• Rohatiny (jsou druhem malé úzké kovadlinky s dvěma dlouhými štíhlými rohy, na nichž lze stáčet/zakřížovat/, vyrovnávat, sklepávat, ohýbat kužele z plechu nebo provádět jiné podobné práce; povrch je cementován a broušen, dole je opatřena čepem na zasazení do špalku),
• Obrubníky a přeložníky (používají se na kratší přehyby nebo obruby/lemy, které nelze zhotovit na ohýbačce; protože mají ostré hrany, používáme při práci paličky),
• Vidlice (přípravky na vyrážení a modelování hlavních žil v osách tepaných lupenů)
• Podložky (tvrdší olovo např. s antimonem, měkké olovo po ranami kladiva příliš ustupuje a je potřeba jej často přelévat; dřevěný špalek posypaný okujemi; podložky z kůže, linolea, pryže nebo plsti).

Tepat lze zatepla (plechy nad 2 mm tloušťky) i zastudena (tenké ocelové plechy). Měděné plechy a plechy ze slitin mědi se tepají za studena ještě při tloušťce 2 až 3 mm. Hlubší tahy se musí během práce několikrát žíhat.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Tepání na Wikimedia Commons