Teorie řízenosti a vázání

Hlavní aplikací relace řízenosti je přiřazování mluvnického pádu. Řízenost je definována takto:

A řídí B právě tehdy, když

• A je řídicí člen a
• A m-ovládá B a
• mezi A a B neleží žádná bariéra.

Řídicí členy (anglicky governors) jsou hlavy lexikálních kategorií (V, N, A, P) nebo flektivní fráze (InfP, IP, případně Tensed I, T). Říkáme, že A m-ovládá B, pokud ani jeden z těchto uzlů nedominuje druhému, ale první maximální projekce A dominuje B, kde maximální projekce hlavy X je XP. To znamená, že například ve struktuře znázorněné následující stromem A m-ovládá B, ale B m-neovládá A:

Bariéra je jakýkoli uzel Z takový, že:[8]

• Z je potenciální řídicí člen pro B a
• Z c-ovládá B a
• Z c-neovládá A

Díky relaci řízenosti je přiřazení pádu jednoznačné. Níže uvedený frázový ukazatel (syntaktický strom) znázorňuje, jak jsou řízené determinátorové fráze (DP) a jak jim jejich řídicí hlava přiřazuje pád:

K dalším důležitým aplikacím relace řízenosti patří omezení výskytu a identity stop, pro něž princip prázdných kategorií vyžaduje, aby byly určitým způsobem řízené.

Vázání lze definovat takto:

• Prvek α váže prvek β právě tehdy, když α c-ovládá β, a α a β koreferují.

Uvažujme větu „John_i saw his_i mother“, která je znázorněna níže pomocí jednoduchého frázového ukazatele:

Jmenná fráze (NP) „John“ c-ovládá zájmeno „his“ protože první rodič NP je S, který „his“ obsahuje. Protože navíc „John“ a „his“ jsou koreferenční (obě se odkazují ke stejné osobě), „John“ váže „his“.

Naopak v negramatické větě „*The mother of John_i likes himself_i“, „John“ c-neovládá „himself“, a proto nejsou v relaci vázání, přestože koreferují.

Význam vázání ukazuje gramatická správnost nebo negramatičnost následujících vět:

1. *John_i saw him_i.
2. John_i saw himself_i.
3. *Himself_i saw John_i.
4. *John_i saw John_i.

Kromě určitých principů vázání se vázání používá na vysvětlení negramatičnosti vět 1, 3, a 4. Použitelná pravidla se nazývají princip vázání A, princip vázání B a princip vázání C.

• Princip A: anafora (reflexivní nebo reciproční, jako například „each other“) musí být vázaná ve své řídicí kategorii (zjednodušeně řečeno ve větě/klauzi).

Protože ve větě [3] není „himself“ c-ovládané slovem „John“, je porušením principu A.

• Princip B: zájmeno musí být volné (tj. nesmí být vázané) v své řídicí kategorii (zjednodušeně řečeno ve větě/klauzi).

Ve větě [1] je „him“ je vázané slovem „John“, což je porušením principu B.

• Princip C: Referenční výraz (R-výraz) musí být volný (tj. nesmí být vázaný). Referenční výrazy (například „ dog“ nebo „John“) jsou na rozdíl od zájmen nebo anafor nezávislým referentem, tj. vybírají určitou entitu světa.

Ve větě [4] první instance slova „John“ váže druhou, což je porušením principu C.

Všimněte si, že principy A a B se odkazují na „řídicí kategorie“ – domény které omezují oblast platnosti vázání. I když definice řídicí kategorie představená v Přednáškách o řízenosti a vázání[1] je velmi složitá, obvykle je to minimální věta/klauze nebo složitá jmenná fráze (NP).