Tenis na Letních olympijských hrách 1924

Tenis na Letních olympijských hrách 1924 v Paříži měl na programu celkem pět soutěží, v jehož rámci se představily mužská dvouhra a čtyřhra, ženská dvouhra a čtyřhra, stejně jako smíšená čtyřhra. Opakoval se tak herní plán nastolený na předchozích antverpských hrách.

Tenis na Letních olympijských hrách 1924
Datum:13.–21. července 1924
Ročník:7.
Místo:Stade Olympique de Colombes
Paříž, Francie Francie
Povrch:antuka / venku[1]
Počet:124 tenistů (89 mužů a 35 žen) z 27 zemí
Vítězové zlaté medaile
mužská dvouhra
Vincent Richards
ženská dvouhra
Helen Willsová Moodyová
mužská čtyřhra
Francis Hunter / Vincent Richards
ženská čtyřhra
Hazel Wightmanová /
Helen Willsová Moodyová
smíšená čtyřhra
Hazel Wightmanová / R. Norris Williams
Tenis na letních olympijských hrách
< 1920
< 1920

Tenis byl v roce 1924 vyřazen z rodiny olympijských sportů na dalších 64 let a vrátil se zpět až na soulské olympiádě roku 1988. Smíšená čtyřhra byla na program opět zařazena až na londýnských Hrách XXX.  olympiády v roce 2012.

V mezidobí se tenis představil pouze dvakrát v roli ukázkového sportu na LOH 1968 a LOH 1984.

Olympijský turnaj

Olympijský turnaj se konal mezi 13.–21. července 1924 na otevřených antukových dvorcích Stade Olympique de Colombes poblíž Paříže. Aréna pro 45 tisíc diváků, otevřená v roce 1907, hostila kromě tenisu také další sporty – atletiku, část gymnastiky, jezdectví, cyklistiky, ragby, fotbalu a dvě disciplíny moderního pětiboje.

Američtí reprezentanti v tenisu vyhráli zlaté medaile ve všech pěti soutěžích. Francouzská dvojnásobná olympijská vítězka Suzanne Lenglenová měla na zahajovacím ceremonilu složit slib za sportovce. O necelý měsíc dříve však odstoupila z wimbledonského semifinále pro rozvoj žloutenky a olympiády se nezúčastnila. Do jejího průběhu se naopak zapojili francouzští „Čtyři mušketýři“ – Jean Borotra, Jacques Brugnon, Henri Cochet a René Lacoste, kteří získali dvě stříbrné a jednu bronzovou medaili.

Překvapením ženského singlu se stala semifinálová výhra Francouzky Julie Vlastové nad úřadující wimbledonskou šampionkou Kathleen McKaneovou z Velké Británie, jež si odvezla bronzový kov. Francouzská hráčka skončila na druhém místě po finálové porážce od favorizované Američanky Helen Willsové Moodyové.

Závěrečný duel ženské čtyřhry měl stejné složení jako finále wimbledonského grandslamu, hraného o tři týdny dříve. Američanky Hazel Wightmanová s Helen Willsovou Moodyovou v něm zdolaly po setech 7–5 a 8–6 britskou dvojici Phyllis Covellová a Kathleen McKaneová, a opět triumfovaly. V každé sadě však doháněly nepříznivý vývoj gamů 2–5.

V utkání o titul ze smíšené čtyřhry na sebe narazily dva americké páry. Na zlato dosáhli Hazel Wightmanová s Richardem N. Williamsem po vítězství nad dvojicí Marion Jessupová a Vincent Richards 6–2 a 6–3. Williams si před finále těžce podvrtl kotník a pro omezený pohyb na dvorci zvažoval odstoupení. Spoluhráčka Wightmanová jej přesvědčila ke hře a během zápasu byla aktivnějším členem páru. Poražený Vincent Richards však den před skončením mixu vyhrál mužskou dvouhru, když ve finále zdolal Francouze Henriho Cocheta po pětisetové bitvě 6–4, 6–4, 5–7, 4–6 a 6–2.

Vyřazení tenisu z olympijského programu

Mezinárodní tenisová federace (ILTF) měla výhrady k organizaci pařížského turnaje.[2] Na Mezinárodní olympijský výbor (MOV) vznesla řadu ultimativních požadavků, které nebyly splněny. Naopak MOV usiloval o uznání statusu olympijského turnaje za tenisové mistrovství světa. Mezi další příčiny ukončení tenisové události se zařadil dlouhodobý nezájem o start ze strany nejlepších světových tenistů a postupná komercionalizace tenisu.[3] V důsledku neshod došlo k vyřazení tenisu z olympijského programu na dalších 64 let.

Definitivní potvrzení vyřazení tenisu bylo odsouhlaseno na 27. zasedání Mezinárodního olympijského výboru (MOV) v Amsterdamu, probíhajícího v červenci a srpnu 1928. Jednalo se o důsledek krachu jednání mezi MOV a Mezinárodní tenisovou federací. K výše uvedeným neshodám se přidružil i problém přesného definování amatérismu.[4]

Zúčastněné země

Celkově nastoupilo sto dvacet čtyři tenistů z dvaceti sedmi zemí:

Přehled medailí

Medailisté

Soutěž Zlato Stříbro Bronz
Mužská dvouhra  Vincent Richards
Spojené státy americké (USA)
 Henri Cochet
Francie (FRA)
 Umberto De Morpurgo
Itálie (ITA)
Ženská dvouhra   Helen Willsová Moodyová
Spojené státy americké (USA)
 Julie Vlastová
Francie (FRA)
 Kathleen McKaneová
Velká Británie (GBR)
Mužská čtyřhra Francis Hunter
 Vincent Richards
Spojené státy americké (USA)
Jacques Brugnon
 Henri Cochet
Francie (FRA)
Jean Borotra
 René Lacoste
Francie (FRA)
Ženská čtyřhra Hazel Wightmanová
 Helen Willsová Moodyová
Spojené státy americké (USA)
Phyllis Covellová
 Kathleen McKaneová
Velká Británie (GBR)
Evelyn Colyerová
 Dorothy Shepherdová-Barronová
Velká Británie (GBR)
Smíšená čtyřhra Hazel Wightmanová
 R. Norris Williams
Spojené státy americké (USA)
Marion Jessupová
 Vincent Richards
Spojené státy americké (USA)
Kornelia Boumanová
 Hendrik Timmer
Nizozemsko (NED)

Pořadí národů

Pořadí Země Zlato Stříbro Bronz Celkově
1 Spojené státy americké (USA)5106
2 Francie (FRA)0314
3 Velká Británie (GBR)0123
4 Itálie (ITA)0011
Nizozemsko (NED)0011
Celkově55515

Odkazy

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Tennis at the 1924 Summer Olympics na anglické Wikipedii a Теннис на летних Олимпийских играх 1924 na ruské Wikipedii.

  1. Olympic Tennis Event: Past Venues [online]. Mezinárodní tenisová federace [cit. 2015-08-06]. Dostupné online. (anglicky)
  2. GRIVAS, Nikolaos. The First Olympic Tennis Event: Organization, Conduct, Essence [online]. Library la84 [cit. 2015-07-26]. S. 4. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04.
  3. LICHNER, Ivan. Malá encyklopedie tenisu. Praha: Olympia, 1985. S. 242.
  4. TENNIS: History of Tennis at the Olympic Games [online]. Mezinárodní olympijský výbor, 2015-03-01 [cit. 2015-08-15]. Dostupné online.
  5. (ed.) M. Avé, Comité Olympique Français. Les Jeux de la VIIIe Olympiade Paris 1924 – Rapport Officiel. Paris: Librairie de France Dostupné v archivu pořízeném dne 5 May 2011. (French)

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.