Tečkovaný rytmus
V západní hudební notaci tečka, která je za notou, prodlužuje její délku o polovinu. (Grafické znaménko tečkovaného rytmu (tečky) za notou je třeba rozlišovat od staccatových teček, které se píší nad či pod hlavičkou noty).
Popis
Používání teček z důvodu prodloužení délky tónu se začalo již v 10. století, i když přesná hodnota prodloužení je sporná (viz neumy).
V západní hudební notaci tečka, která je za notou, prodlužuje její délku o polovinu. Je-li například délka noty dvě doby pak bude mít táž nota s tečkou hodnotu tří dob. Tečkou může být prodloužena nota jakékoli délky, přičemž prodloužení pomocí teček je rovnocenné se zápisem základní noty, která je spojena ligaturou s dalšími notami[1]. K notě může být přidán i větší počet teček, přičemž množství teček slouží k prodloužení noty o původní délky noty (tzn. 1,5, 1,75, 1,875, 1,9375, 1,96875,…).
Dvojité a trojité prodloužení
Rovněž v hudební praxi je možné použít dvě a více teček k prodloužení délky, přičemž nota se dvěma tečkami se rovná 1¾ (1 + ½ + ¼) délky původní noty, a nota se třemi tečkami odpovídá délce 1⅞ (1 + ½ + ¼ + ⅛). Jedním ze známých příkladů užití not se třemi tečkami je preludium č. 3 F. Chopina G dur ор. 28.
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ноты с точками na ruské Wikipedii.
- Gardner Read, Music Notation: A Manual of Modern Practice 2nd Edition. Boston: Allyn & Bacon, Inc. (1969): 114, Example 8-11; 116, Example 8-18; 117, Example 8-20.
- Ted Ross. Teach Yourself The Art of Music Engraving & Processing Hansen Books, Florida
Související články
- Swingovaný rytmus
- Synkopa
- Triola (hudba)
- Hodnota noty
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Tečkovaný rytmus na Wikimedia Commons