Tasovický mlýn

Mlýn byl založen na pozemcích kláštera znojemských klarisek již koncem 13. století a církevní vrchností byl opatřen devíti poddanskými usedlostmi. První písemná zmínka pochází až z roku 1520; toho roku klášter klarisek snížil mlynáři Štěpánovi každoroční naturální plat z důvodu opakujících se povodní.[1] Ještě před rokem 1550 držel mlýn znojemský měšťan Kryštof Hynkl, který jej rozšířil - pozdně gotické obytné stavení prodloužil východním směrem o částečně klenutou rohovou jižní část.[1]

V 50. letech 20. století zde bylo mletí na mouku zastaveno, zařízení mlýna se po krátkou dobu využívalo jen ke šrotování a na turbínu byl napojen elektrický generátor. Poté objekty sloužily k bydlení a jako hostinec s tanečním sálem a kinem.[1]

Po roce 1989 nový majitel chystal údajně rekonstrukci a přestavbu areálu na hotelové společenské zařízení, areál však využil jako bankovní zástavu. V roce 2009 budovy vyhořely, v letech 2010–2011 byla realizována rekonstrukce mlýnského náhonu a jeho vtokového objektu.[1]

Trojkřídlá dispozice mlýna obklopuje dvůr o dvou úrovních. Svojí nejdelší, 55 m dlouhou jižní stranou přiléhá k náhonu, kde se nachází mlýnice o půdorysu 27 × 14 metrů. Obytné prostory vedle mlýnice mají na dvorním průčelí přízemní arkádovou chodbu se zbořenou dřevěnou pavlačí. V jihovýchodním rohu dvora stojí hranolová věž se schodištěm. Do mlýna se vjíždělo průjezdem ve východním křídle. Při vjezdu byl vyhlouben vinný sklep, později prodloužený.[1]

Voda na vodní kolo vedla od jezu 1100 metrů dlouhým náhonem. V roce 1930 zde byla Francisova turbína (průtok 2,7 m³/s, spád 2,9 m, výkon 46 k).[1]