Tarapurská jaderná elektrárna

Výstavba elektrárny započala roku 1962. Reaktory 1 a 2 vstoupily do komerčního provozu 28. října 1969. Zpočátku se skládala ze dvou reaktorů typu BWR, každý o výkonu 210 MW. Jejich výkon byl z technických důvodů následně snížen na 160 MW.

Od roku 2000 do roku 2006 zde byly budovány a uvedeny do provozu dva typy reaktorů PHWR, každý o výkonu 540 MW. Stavba trvala jen necelých 6 let a nepřekročila původní odhad. Blok č. 3 byl uveden do komerčního provozu 18. srpna 2006 a blok č. 4 paradoxně dříve, už 12. září 2005.[1]

V posledních letech,^[kdy?] obzvlášť po fukušimské havárii, se ozývají názory, že dva nejstarší reaktory nejsou bezpečné, protože jsou už daleko za svou původní plánovanou projektovanou životností. Obavy z havárie jsou však oprávněné, protože tyto reaktory jsou velmi podobné těm v havarované fukušimské elektrárně.[2]

I přes všechna tato tvrzení jaderná elektrárna Tarapur získala nejvyšší ocenění za bezpečnost ze všech jaderných elektráren v Indii.

Bývalý ředitel Regulačního výboru pro jadernou energii v Indii (AERB) uvedl, že reaktory Tarapur 1 a 2 jsou mnohem starší než poškozené reaktory v jaderné elektrárně Fukušima a měly by být okamžitě vyřazeny z provozu.