Talovín zimní

Je to jednodomá bylina s podzemními hlízkami, dorůstá asi 5–20 cm výšky.[1][2] Lodyhy jsou nízké, přízemní listy se vyvíjí až po odkvětu, jsou dlouze řapíkaté, čepel je v obrysu okrouhlá, dlanitě 5–7 četná.[1] Lodyžní listy chybí. Listeny jsou v přeslenu po třech těsně pod květem, jsou členěné v široce čárkovité úkrojky. Květy jsou oboupohlavní, jednotlivé na vrcholu stonku, asi 2–3 cm v průměru. Kališní lístky jsou korunovitě zbarvené (petaloidní), což je někdy interpretováno jako okvětí,[1] jsou sytě žluté.[2] Korunní jsou drobné, kalíškovité, s nektárii.[1] Kvete velmi brzy na jaře, v únoru až v březnu, v teplých zimách i v lednu.[2] Tyčinek je mnoho. Opylování pomocí hmyzu (entomogamie).[1] Plodem je měchýřek, zpravidla 9–17 mm dlouhý, měchýřky jsou uspořádány v souplodí a zpravidla jich bývá 4-9. Počet chromozomů je 2n=16.[2]

Talovín zimní je přirozeně rozšířen v jižní Evropě, od JV Francie, přes Itálii, býv. Jugoslávii po Bulharsko a v Malé Asii.[3] Pěstován a zplanělý je i jinde, člověkem byl zavlečen i do Severní Ameriky.[4] V ČR je to běžně pěstovaná okrasná jarní bylina na zahrádkách, zřídka zplaňuje.[2] Celá rostlina je jedovatá.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu talovín zimní na Wikimedia Commons