Phuket

Ostrov je oblíbeným cílem turistů z celého světa. V r. 2004 však přišla vlna tsunami, která vážně poškodila ubytovací zařízení na celém západním pobřeží Thajska. Nejvíce postižen byl Phuket. Odhaduje se, že na pobřeží Andamanského moře, odkud vlna tsunami přišla, zahynulo 10 000 lidí.[1] Skutečné číslo nebylo nikdy plně ověřeno.

V r. 2004 navštívilo Phuket 4,8 milionu lidí. V r. 2005, pouhý rok po katastrofě jich přijelo 2,8 miliónu. Příjmy z turismu poklesly o 3 miliardy thajských bahtů. V r. 2017 bylo podle studie Harvardovy university stále ještě nedostupných 56 % pokojů.[2]

Obnova ostrova po tsunami

Obnova ostrova začala ihned po tsunami. Všechny pláže byly obnoveny a jsou ve výborném stavu. Dále byl vybudován nový systém včasného varování před vlnami tsunami. Každá pláž je vybavena poplašnými věžemi se sirénami. Únikové zóny jsou zřetelně vyznačeny.

Město Patong na západním pobřeží Phuketu použilo dary a půjčky ve výši přibližně 9,12 milionů dolarů[1] na financování nové infrastruktury. Byl vybudován nový vodovod, který byl částečně financován vládami Dánska a Norska. Obyvatelé těchto zemí na tento ostrov rádi jezdí. Jelikož Patong je obklopen kopci, byl zde vybudován nový silniční tunel.

Před vlnou tsunami byl Phuket oblíbeným cílem západoevropských batůžkářů i důchodců, hledajících levnou dovolenou. Získal si reputaci jako údajně jediný turistický cíl v jihovýchodní Asii, schopný konkurovat indonéskému ostrovu Bali. Během několika let po tsunami prudce vzrostl zdevastovaný cestovní ruch a také ceny nemovitostí na ostrově. Zdá se, že tato katastrofa ještě posílila pověst tohoto ostrova jako tropického ráje. Dnes je na tom Phuket ekonomicky lépe než před katastrofou. Růst se však v polovině dvacátých let tohoto století zpomalil kvůli politickým nepokojům v Thajsku.

Před rokem 2004 jezdilo mnoho turistů na chráněnější východní a jižní stranu ostrova. Letoviska západního pobřeží, jako Patong a Kamila, které jsou obrácena k Andamanskému moři, však byla už tehdy také populární. Bezprostředně po tsunami byly urychleny plány na vybudování dalších pláží na západním pobřeží, jako jsou Surin a Bang Tao, které leží na severozápadním pobřeží ostrova, v blízkosti letiště. V této oblasti nyní bydlí lidé, kteří si zde mohli pořídit za vysoké částky vily, často umístěné v uzavřených komplexech.

Vláda se snaží postihovat pochybné podnikání, jako nevěstince, masážní salóny, prodej drog. Prostituce je zakázána. Phuket nabízí mnoho aktivit pro volný čas a strávení dovolené, nabízeny jsou mnoha místními cestovními kancelářemi a hotely.

Město Patong po tsunami v prosinci 2004.

Phuket se dále dělí na 3 oblasti (Amphoe) a 17 menších správních celků (tambon) s celkem 103 obcemi (muban). Statut města mají pouze hlavní město ostrova – Phuket a známé turistické centrum Pa Tong.

1. Mueang Phuket
2. Kathu
3. Thalang

Turistická letoviska a pláže jsou především koncentrovaná na západní straně ostrova. Tradičně v Thajsku pláže nepatří žádnému soukromému subjektu, a hotely nemohou vlastnit nebo vymezovat části pláží jen pro svoji potřebu. Z tohoto důvodu lze najít volná místa i před těmi nejluxusnějšími hotely. Pláže jsou často obsluhovány místními prodejci s malými stánky (bary) přibližně 200-300 m vzdálených. Tyto bary zajišťují prodej nápojů a drobných jídel, včetně pronájmu lehátek s slunečními deštníky.

Mezinárodní letiště Phuket zajišťuje spojení pro vnitrozemskou[3] i mezinárodní leteckou dopravu. Letiště je umístěno na severu ostrova. Po příletu lze využít automobilové přepravy do všech hotelů na ostrově. Ceny za osobní dopravu automobilem jsou na přijatelné úrovni. Platí se před odjezdem na letišti u některých z agentů. Doba letu z hlavního města Bangkok je přibližně 1 hodina, 20 minut. Letiště je obsluhováno pravidelnými linkami z letišť Bangkok, Kuala Lumpur, Singapur, Hongkong a dalších. V hlavní sezóně jsou vypraveny další přímé charterové lety z Evropy.

Ostrov je spojen s pevninou dvěma paralelními mosty (starší Sarasin most, novější Thao Thep Krasatri) o délce cca 600 m. Silniční vzdálenost od hlavního města Bangkok je 862 km. Pravidelné autobusové linky klimatizovanými autobusy z Bangkoku, z jižního autobusového terminálu, jsou provozovány několikrát denně. Cesta trvá přibližně 12 hodin.

• 
  Satelitní snímek ostrova
• 
  Pláž Bon Island
• 
  Nai Harn Beach
• 
  Pláž Patong
• 
  letecký snímek

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Phuket na Wikimedia Commons
• (anglicky) Oficiální stránky
• (anglicky) Phuket Tourist – Asociace pro turismus Phuket