Takembeng

Hnutí pro sebe používá mnoho jmen, včetně Takumbeng, Amazons, les Amazones des SDF a Mami Takembeng. Nejběžněji užívaným způsobem hláskování názvu hnutí je Takembeng a v tomto znění se i nejčastěji objevuje v kamerunském tisku.[1] Uvádí se, že toto slovo pochází z knížecí společnosti z před koloniální jazyka Bafut.[2]

Hnutí Takembeng je pouze nejnovější formou tradice s dlouhou historií ženských hnutí napříč travnatými oblastmi západního Kamerunu. Socioložka Susan Diduk rozděluje tyto aktivity do třech období (přičemž starší formy přetrvávají i do mladších období). První éra žen vykonávajících morální dohled zahrnovala ženy ve venkovských komunitách, které hanobily jednotlivce, kteří porušovali klíčové morální standardy komunity. Druhé období zahrnovalo ženy z více komunit, které se navzájem spojovaly k protestům proti koloniální a brzké postkoloniální politice s primárním zaměřením proti zemědělské politice. Název Takembeng se používá pro hnutí, které má své počátky v 90. letech 20. století. Jeho protesty se často konaly společně s protesty opoziční strany SDF.[1] Některé prameny tvrdí, že Takembeng je dlouhodobě používanou praxí u etnika Ngemba, a že nevychází z postupů dalších komunit.[3]

Takembengské protesty se rozšířily na počátku 90. let 20. století a to především ve městě Bamenda. S politickou liberalizací, včetně prvních voleb v roce 1992, kterých se mohlo účastnit více politických stran a legalizací opozičních stran (včetně v Severozápadním regionu důležité Sociálně demokratické fronty), začaly hrát protesty Takembeng roli v širším politickém boji.[17] Hnutí nabylo na významu po volbách v roce 1992 a po nich následujících nepokojů v Severozápadní provincii, kde velká část obyvatel věřila, že došlo ke zmanipulování voleb.[18]

Těchto protestů se účastnily skupiny třiceti až několika stovek starších žen, kteří ve městě protestovaly nebo jím pochodovaly a často se účastnily i dalších politických protestů spojených s hlavní opoziční stranou, SDF. Zatímco ostatní demonstranti byli během protestů poměrně hlasití a aktivní, ženy z Takembengu zůstávaly do značné míry tiché a tím se i odlišovaly od původní tradice. Také se těchto protestů účastnily ženy z různých etnik.[19] Ačkoliv i nadále tvořily klíčovou část hnutí venkovské ženy, přidávaly se k němu i ženy z města.[2]

Přesto některé symboly a postupy z minulosti se v Takembengu zachovaly. Ženy se většinou oblékají do starého oblečení, i když některé záměrně nosí výrazné zářivé barvy a mnohé se oblékají do částí rostlin, o nichž věří, že poskytují nositeli ochranu. Nejvíce se používá rostlina nkung.[20] Muži a ženy, které nejsou součástí hnutí se mu záměrně vyhýbají, neboť se věří že by muži onemocněli nebo zemřeli, pokud by pozorovali nahé ženy z Takembengu.[19] Široce se rozšířily pověsti o tom, že vojáci a příslušníci dalších vládních sil, kteří nedodrží tato nepsaná pravidla buď zemřou nebo přijdou o manželky. Následkem toho bezpečnostní síly změnily při styku s takembengskými ženami taktiku.[21]

Většina žen Takembengu jsou ženy po menopauze a nejstarší jsou jeho vůdkyněmi. Postmenopauzální ženy mají klíčový význam, protože se věří že nejsou náchylné na praktiky čarodějnictví, které by jim mohlo vzít plodnost. Mají také ve svých komunitách respekt a také dostatek času se hnutí věnovat.[22]

Ženy z Takembengu využívaly takticky svých počtů i sociálního statutu ve společnost k ochraně ostatních demonstrantů.[22] V některých případech použily jako hlavní aspekty svého protestu svou nahotu, močení a defekaci na veřejnosti.[23] Ukázat své vagíny nebo tím jen vyhrožovat poskytuje ženám jedinečnou moc a tyto postupy se ukázaly jako docela účinné v zabránění vojákům a příslušníkům bezpečnostních sil zasáhnout proti demonstrantům.[3]

Historik Henry Kam Kah vysvětluje, že tato hrozba symbolizuje ústřední roli ženy v otázkách plození, úcta k jejím pohlavním orgánům je úctou k ženě a jejímu stvořiteli a že žena může ztratit vše ostatní, ale nikdy neztratí svou pochvu, která reprezentuje celé její ženství. Ženy je jen tak nevystavují a pokud k tomu dojde, nebo je tím vyhrožováno, muži se stáhnou, neboť nechtějí zneužít část těla, která je přivedla na svět.[24] Podobně situaci vysvětluje i Susan Diduk. Podle ní ženská nahota obtěžuje přihlížející a navíc ukazování ženských genitálií je silným aktem morální kritiky, který ztělesňuje široce sdílenou víru o mystické moci a znečištění.[23] Tyto praktiky se však provádí s velkou opatrností. Mladší ženy se jich neúčastní a jsou drženy dostatečně daleko od těchto demonstrací a vojáci a policisté jsou varováni, než k nim ženy přistoupí.[21][25]

Takembeng poskytuje jedinečnou organizaci v omezujícím politickém prostředí v Kamerunu. Aby se vyhnuly nepříjemnostem při svém přesunu z vesnic do města, chodí během cesty v lepším oblečení.[19] Většinou pokud se takembengské ženy účastní protestů, je odpověď státní moci méně násilná, i když i ony jsou někdy poslány do domácího vězení, zbity či zabity.[26] Díky této větší toleranci vůči nim, poskytují tyto ženy klíčovou podporu opoziční straně, Sociálně demokratické frontě. V roce 1998 tak umožnily předsedovi SDF Johnu Fru Ndimu bezpečně opustit zemi a uskutečnit cestu do Francie a Spojených států amerických.[27] Přestože jsou členky Takembengu v úzkém spojení s SDF, nechtějí být počítány za stranickou buňku nebo být považovány za nástroj této strany. Místo toho dle svých slov pouze podporují ideály strany a dokud se jich bude strana držet, budou ji nadále podporovat.[22][27]