Tafonomie

Biocenóze (též zvané společenstvo) je začátek tafonomického cyklu. Již zde dochází k ovlivnění, zda bude mít organismus šanci stát se fosilií, neboť většina organismů skončí jako potrava pro organismy na vyšším stupni potravního řetězce.[1]

Nekrocenózy je odumření organismu. Její součástí je i velké množství jednotlivých částí organismů, jež se oddělily od jedince ještě za jeho života - např. pera ptáků, šupiny plazů a ryb, svlečky (exuvie), zbytky plodů, listy, zuby či celé končetiny. Nekrocenóza je tvořena zbytky pocházejícími z organismů, které žily současně na určitém místě. Chybí zde však organismy zkonzumované predátory, což je rozdíl vůči biocenóze, a o tyto zbytky je výsledné fosilní společenstvo ochuzeno.[1]

Tanatocenózy je nahromadění organických zbytků z různých nekrocenóz na jednom místě sedimentačního prostoru . Organické zbytky tedy nemusely žít pohromadě na jednom místě.[1][3]

Tafocenóza je pohřbení tanatocenózy v sedimentech. Ta bývá oproti tanatocenóze dále ochuzena o zbytky, které byly zničeny rozkladem nebo nemají předpoklady k fosilizaci (neobsahují pevné části). Není vůbec žádnou zvláštností, když se součástí tafocenózy stávají i starší fosilie, které byly někde vyvětrány ze starších sedimentárních hornin a přineseny do sedimentačního prostoru, což se stává například velmi často u mikrofosilií.[1] Díky tomu, že již byly v době vzniku tafocenózy fosilizované, mají větší předpoklady, že budou také lépe zachovány než druhy pocházející z původní tanatocenózy.