Třída Yavuz

Třída Yavuz je třída víceúčelových fregat tureckého námořnictva. Jedná se o německou modulární konstrukci typové řady MEKO 200 loděnice Blohm + Voss, označenou MEKO 200 TN. Ve službě jsou od roku 1987. Všechny jsou stále v aktivní službě a protože se osvědčily, Turecko zakoupilo ještě další čtyři, mírně vylepšené, jednotky třídy Barbaros (typ MEKO 200 TN II).

Třída Yavuz
Turgut Reis (F-241)
Obecné informace
UživateléTurecké námořnictvo
Typfregata
Lodě4
Osudaktivní (2020)
Předchůdcetřída Berk
Nástupcetřída Barbaros
Technické údaje
Výtlak2700 t (standardní)
2994 t (plný)
Délka110,5 m
Šířka13,25 m
Ponor3,94 m
PohonCODAD
Rychlost27 uzlů
Dosah4000 bám. mil při 20 uzlech
Posádka180
Výzbroj1× 127mm kanón
3× 25mm Seaguard (3×1)
Sea Sparrow (1×8)
Boeing Harpoon (2×4)
6× 324mm torpédomet (2×3)
Letadlavrtulník
RadarDA-08
Plessey AWS-6A
Decca TM 1226
SonarSQS-56

Stavba

Objednány byly celkem čtyři fregaty této třídy. První pár postavily německé loděnice Blohm + Voss v Hamburku a Howaldtswerke-Deutsche Werft v Kielu, přičemž druhý pár již byl postaven v turecké loděnici Gölcük. Celá čtveřice byla stavěna v letech 19851989.[1]

Jednotky třídy Yavuz:[1]

JménoLoděniceZahájení stavbySpuštění na voduZařazena do službyStatus
Yavuz (F-240)Blohm + Voss, Hamburk30. května 19857. listopadu 198517. července 1987aktivní
Turgut Reis (F-241)Blohm + Voss, Kiel20. září 198530. května 19864. února 1988aktivní
Fatih (F-242)Gölçuk, Izmir1. ledna 198624. dubna 198712. října 1988aktivní
Yildirim (F-243)Gölçuk, Izmir24. dubna 198722. července 198822. dubna 1989aktivní

Konstrukce

Yavuz (F-240)
Yildirim (F-243)

Fregaty byly vybaveny bojový řídícím systémem STACOS Mod.1, primárním senzorem je přehledový 2D radar středního dosahu DA-08, ostrahu radiolokačního horizontu a vyhledávání hladinových cílů zajišťuje radar Plessey AWS-6A Dolphin a nesen je též navigační radar Decca TM 1226. Ponorky vyhledává trupový sonar SQS-56. Navádění protiletadlových střel zajišťuje střelecký radar STIR-2.4, který doplňuje přehledový a střelecký radar (a ozařovač cílů) WM-25. Ten řídí i palbu 127mm kanónů. Zbraňové stanice Seaguard využívají dva střelecké radary TMK. Systém pro vedení elektronického boje zahrnuje rušič Ramses a systém pro radiotechnický průzkum Rapids. Neseny jsou vrhače klamných cílů systému Mk.36 SRBOC a vlečené protitorpédové návnady SLQ-25 Nixie.[1][2]

V dělové věži na přídi je jeden americký 127mm kanón Mk.45. Před komínem jsou umístěny dva čtyřnásobné kontejnery Mk.141 pro protilodní střely Harpoon a na střeše nástavby je, mezi hangárem a komínem, umístěn osminásobný vypouštěcí kontejner Mk.29 pro protiletadlové řízené střely Sea Sparrow. K bodové obraně proti letadlům a protilodním střelám slouží tři systémy Oerlikon Contraves Seaguard. Protiponorkovou výzbroj tvoří dva trojhlavňové 324mm protiponorkové torpédomety Mk.32. Na zádi fregat je přistávací paluba a hangár pro uskladnění jednoho vrtulníku AB-212. Pohonný systém je koncepce CODAD se čtyřmi diesely MTU 20V1163 TB93. Nejvyšší rychlost dosahuje 27 uzlů. Dosah je 4000 námořních mil při rychlosti 20 uzlů.[1]

Odkazy

Reference

  1. YAVUZ frigates (1987-1989) [online]. Navypedia.org [cit. 2020-06-07]. Dostupné online. (anglicky)
  2. ZAJAC, Ivan. Fregaty MEKO 200TN a HN (1.) - Bestseller v tureckém podání [online]. Válka.cz, rev. 2012-09-30 [cit. 2020-06-07]. Dostupné online. (česky)

Literatura

  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 7 – Druhá část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1998. ISBN 80-86158-08-X. S. 353. (česky)

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.