Třída Visby (1942)
Třída Visby byla třída torpédoborců švédského námořnictva. Třída se skládala ze čtyř jednotek. Do služby byly zařazeny za druhé světové války. V 50. a 60. letech byla plavidla modernizována. Od roku 1965 byla vedena jako fregaty. První pár byl vyřazen roku 1978 a druhý roku 1982.
| Třída Visby | |
|---|---|
.JPG.webp) Visby | |
| Obecné informace | |
| Uživatelé | Švédské námořnictvo |
| Typ | torpédoborec |
| Lodě | 4 |
| Osud | vyřazeny |
| Předchůdce | třída Mode |
| Nástupce | třída Öland |
| Technické údaje Visby (1942) | |
| Výtlak | 1135 t (standardní) 1320 t (plný) |
| Délka | 98 m |
| Šířka | 9,4 m |
| Ponor | 3,8 m |
| Pohon | 3 kotle, 2 turbíny |
| Rychlost | 39 uzlů |
| Posádka | 140 |
| Výzbroj | 3× 120mm kanón (3×1) 4× 40mm kanón Bofors 3× 20mm kanón 6× 533mm torpédomet (2×3) 4 vrhače 20 min |
| Technické údaje Visby (1966) | |
| Výtlak | 1200 t (standardní) |
| Délka | 95 m |
| Šířka | 9,2 m |
| Výzbroj | 2× 57mm kanón Bofors (2×1) 4× 375mm protiponorkový raketomet Bofors (1×4) |
| Letadla | 1× vrtulník |
Stavba
Celkem byly postaveny čtyři jednotky této třídy, pojmenované Visby (J11), Sundsvall (J12), Hälsingborg (J13) a Kalmar (J14). Do služby byly zařazeny v letech 1942-1944.
Konstrukce
Po dokončení
Hlavňovou výzbroj po dokončení tvořily tři 120mm kanóny v jednodělových věžích, čtyři 40mm protiletadlové kanóny a tři 20mm kanóny. Další ofenzivní zbraní byly dva trojhlavňové 533mm torpédomety. K napadání ponorek sloužily čtyři vrhače hlubinných pum. Nést mohly rovněž 20 námořních min. Pohonný systém tvořily tři kotle a dvě turbíny De Laval. Nejvyšší rychlost dosahovala 35 uzlů.
Modernizace
.jpg.webp)
V pozdějším období byly všechny jednotky modernizovány. Menší modernizace proběhla v letech 1957–1959 u jednotek Hälsingborg a Kalmar. Počet jejich lehkých zbraní byl omezen na tři 40mm kanóny Bofors v jednohlavňovém provedení. Původní dva trojité torpédomety nahradil jeden pětihlavňový. Obě jednotky byly vyřazeny 1. července 1978.
Torpédoborce Visby a Sundsvall byly v letech 1964–1966 přestavěny na protiponorkové fregaty. Jejich trup byl zkrácen a mírně rozšířen. Novou hlavňovou výzbroj tvořily dva dvouúčelové 57mm kanóny Bofors v jednodělových věžích na přídi a na zádi. K ničení ponorek sloužil čtyřhlavňový 375mm protiponorkový raketomet Bofors umístěný ve středu plavidla. Na střeše zadní části nástavby přitom byla vytvořena přistávací plocha pro nejúčinnější protiponorkovou zbraň – protiponorkový vrtulník. Obě jednotky byly vyřazeny 1. července 1982.
