Třída Valiant

Třída Valiant byla třída útočných ponorek s jaderným pohonem britského královského námořnictva. Byly to první jaderné ponorky čistě britské konstrukce. Všech pět postavených ponorek již bylo vyřazeno.

Třída Valiant
HMS Warspite (S103)
Obecné informace
UživateléRoyal Navy
Typponorka
Lodě5
Osudvyřazeny
PředchůdceHMS Dreadnought (S101)
Nástupcetřída Swiftsure
Technické údaje
Výtlak4200 t (na hladině)
4900 t (pod hladinou)
Délka86,9 m
Šířka10,1 m
Ponor8,2 m
Pohon1× jaderný reaktor
Rychlost20 (na hladině)
28 uzlů (pod hladinou)
Posádka103
Výzbroj6× 533mm torpédomet

Pozadí vzniku

Pro Britské královské námořnictvo bylo, v loděnicích Vickers v Barrow-in-Furness a Cammel Laird v Birkenheadu, postaveno celkem 5 ponorek této třídy, pojmenovaných Valiant (S 102), Warspite (S 103), Churchill (S 46), Conqueror (S 48) a Courageous (S 48). Stavba probíhala v letech 19621971, přičemž ponorky byly do služby zařazovány v letech 1966–1971.

Stavba

Jednotky třídy Valiant:

JménoZaložení kýluSpuštěnaVstup do službyStatus
HMS Valiant (S102)1962196318. července 1966vyřazena
HMS Warspite (S103)1963196518. dubna 1967vyřazena
HMS Churchill (S46)1967196715. července 1970vyřazena
HMS Conqueror (S48)196719699. listopadu 1971vyřazena
HMS Courageous (S50)1968197016. října 1971vyřazena

Konstrukce

HMS Valiant v roce 1994
Vyřazené ponorky HMS Warspite a HMS Conqueror v roce 2007

Trup byl vyroben z vysokopevnostní oceli UKE. Ponorky se tak mohly ponořit až do hloubky 300 metrů. Výzbroj tvořilo šest 533mm torpédometů. Na palubě bylo neseno celkem 26 dlouhých zbraní. Možnou výzbroj zahrnovala protilodní torpéda Mk 8, protiponorková torpéda Mk 20 či Mk 23 s navedením po kabelu. Později ponorky nesly těžká torpéda Mark 24 Tigerfish řízená po kabelu. Počátkem 80. let byla celá pětice modernizována pro nesení protilodních střel UGM-84 Sub-Harpoon a vypouštění min typů Stonefish a Sea Urchin.

Pohonný systém tvořil jeden domácí tlakovodní jaderný reaktor Rolls-Royce PWR 1 s přirozeným oběhem (vodní čerpadla bylo nutné zapínat jen při nejvyšších rychlostech) a dvě parní turbíny. Hlavní turbíny a převody byly pro snížení hlučnosti upevněny na podložce, izolované od trupu pružným uložením. Lodní šroub byl jeden. Nejvyšší rychlost dosahovala 28 uzlů pod hladinou a 20 uzlů na hladině.

Operační služba

Ponorka Conqueror byla roku 1982 nasazena ve falklandské válce, kde 2. května potopila argentinský lehký křižník General Belgramo. Použila k tomu svých torpéd Mk 8.

Odkazy

Literatura

  • MILLER, David; JORDAN, John. Moderní válečné ponorky. Praha: Naše vojsko, 2008. ISBN 80-206-0766-8. S. 208. (česky)
  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 7 – Druhá část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1998. ISBN 80-86158-08-X. S. 353. (česky)

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.