Třída Takacuki

Třída Takacuki
	Takacuki (DD-164)
Obecné informace
Uživatelé	Japonské námořní síly sebeobrany
Typ	torpédoborec
Lodě	4
Osud	vyřazeny
Předchůdce	třída Jamagumo
Nástupce	třída Minegumo
Technické údaje Takacuki po dokončení
Výtlak	3150 t (standardní); 4572 t (plný)
Délka	136 m
Šířka	13,4 m
Ponor	4,4 m
Pohon	2 turbíny, 2 kotle
Rychlost	32 uzlů
Dosah	6000 nám. mil při 16 uzlech
Posádka	260
Výzbroj	2× 127 mm (2×1); 1× ASROC (8 hl.); 1× 375mm protiponorkový raketomet Bofors (4 hl.); 6× 324mm torpédomet
Letadla	3× vrtulník DASH
Radar	OPS-11B; OPS-17
Sonar	SQS-23
Technické údaje Takacuki po modernizaci
Výtlak	3300 t (standardní)
Ponor	4,5 m
Rychlost	31 uzlů
Výzbroj	1× 127 mm; 8× Boeing Harpoon (2×4); 1× ASROC; 1× Sea Sparrow; 1 × Phalanx CIWS; 1× 375mm protiponorkový raketomet Bofors; 6× 324mm torpédomet
Sonar	OQS-3; SQR-18A

Třída Takacuki byla třída protiponorkových torpédoborců Japonských námořních sil sebeobrany. Skládala se ze čtyř jednotek, provozovaných v letech 1967–2003.[1] Torpédoborce nesly velmi silnou protiponorkovou výzbroj, naopak proti hladinovým a vzdušným cílům mohly použít pouze své 127mm kanóny. Tento nedostatek byl u prvních dvou jednotek odstraněn modernizací. Modernizace druhého páru se neuskutečnila.

Stavba

Všechny čtyři torpédoborce této třídy postavila japonská loděnice Mitsubishi Heavy Industries v Kobe.

Jednotky třídy Takacuki:

Jméno	Založení kýlu	Spuštěna	Vstup do služby	Status
Takacuki (DD-164)	8. října 1964	7. ledna 1966	15. března 1967	vyřazen 16. srpna 2002
Kikuzuki (DD-165)	15. března 1966	25. března 1967	27. března 1968	vyřazen 6. listopadu 2003
Močizuki (DD-166)	25. listopadu 1966	15. března 1968	25. března 1969	od 1. srpna 1995 pomocná loď (ASU-7019), vyřazen 19. března 1999
Nagacuki (DD-167)	2. března 1968	19. března 1969	12. února 1970	vyřazen 1. dubna 1996

Konstrukce

Nagacuki (DD-167)

Po dokončení hlavňovou výzbroj tvořily dva 127mm kanóny. Velmi silná byla protiponorková výzbroj – jeden osminásobný vrhač raketových torpéd ASROC, jeden čtyřhlavňový 375mm protiponorkový raketomet Bofors a dva trojhlavňové 324mm torpédomety. Na zádi byla navíc plošina pro tři protiponorkové vrtulníky DASH (ze všech byla odstraněna roku 1977). Torpédoborce nesly trupový sonar SQS-23 (druhý pár novější OQS-3). Pohonný systém tvořily dvě převodové turbíny a dva kotle. Výkon poonu byl 60 000 shp. Nejvyšší rychlost dosahovala 32 uzlů.[2]

Modernizace

Takacuki a Kikuzuki byly během služby výrazně modernizovány. Nejprve v letech 1970 a 1972 dostaly sonar s měnitelnou hloubkou ponoru SQS-35J. V letech 1984–1986 byla zesílena výzbroj proti hladinovým a vzdušným cílům. Na zádi byl instalován osminásobný kontejner protiletadlových řízených střel Sea Sparrow. Zadní dělovou věž nahradil 20mm kanónový systém bodové obrany Phalanx CIWS a plavidla získala také dva čtyřnásobné kontejnery protilodních střel Boeing Harpoon. Příďový sonar byl nahrazen modernějším OQS-3 a vlečený sonar SQS-35J typem SQR-18A. Kvůli nárůstu standardního výtlaku o 150 tun rychlost torpédoborců poklesla o jeden uzel.[2]

Reference

Class Takatsuki Destroyer [online]. Worldwarships.com [cit. 2016-06-03]. Dostupné online. (anglicky)
PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 5 – Amerika, Austrálie, Asie od roku 1945. Praha: Naše vojsko, 1994. ISBN 80-206-0414-6. S. 280.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Třída Takacuki na Wikimedia Commons

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.

[ref1-1] Class Takatsuki Destroyer [online]. Worldwarships.com [cit. 2016-06-03]. Dostupné online. (anglicky)

[lode5:280-2] PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 5 – Amerika, Austrálie, Asie od roku 1945. Praha: Naše vojsko, 1994. ISBN 80-206-0414-6. S. 280.