Třída Osvetnik
Třída Osvetnik byla třída ponorek jugoslávského královského námořnictva.[1] Za druhé světové války byly ponorky ukořistěny Itálií, zařazeny do jejího námořnictva a později ztraceny.
Třída Osvetnik | |
---|---|
Obecné informace | |
Uživatelé | Jugoslávské královské námořnictvo Regia Marina |
Typ | ponorka |
Lodě | 2 |
Osud | potopeny |
Předchůdce | třída Hrabri |
Nástupce | třída Sutjeska |
Technické údaje | |
Výtlak | 630 t (na hladině) 809 t (pod hladinou) |
Délka | 66,5 m |
Šířka | 5,4 m |
Pohon | 2 diesely, 2 elektromotory 1840 + 1000 shp |
Rychlost | 14,5 uzlu(na hladině) 9 uzlů (pod hladinou) |
Posádka | 43 |
Výzbroj | 6× 550mm torpédomet 1× 100mm kanón 1× 40mm kanón |
Pozadí vzniku
Celkem byly francouzskou loděnicí Ateliers et Chantiers de la Loire v Nantes postaveny dvě jednotky této třídy, pojmenované Osvetnik a Smeli. Na vodu byly spuštěny v letech 1928–1929.[1]
Konstrukce
Výzbroj tvořilo šest 550mm torpédometů, jeden 100mm kanón a jeden 40mm protiletadlový kanón. Pohonný systém tvořily dva diesely a dva elektromotory. Nejvyšší rychlost dosahovala 14,5 uzlu na hladině a 9 uzlů pod hladinou.[1]
Operační služba
Služba plavidel v jugoslávském námořnictvu skončila kvůli okupaci země v dubnu 1941. Obě ponorky ukořistila Itálie a zařadila je do královského námořnictva jako Francesco Rismondo (ex Osvetnik) a Antonio Bajamonti (ex Smeli).[2] Ponoky byly za války ztraceny – Francesco Rismondo dne 18. září 1943 a Antonio Bajamonti dne 9. září 1943.[1]
Odkazy
Reference
- PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. ISBN 80-206-0357-3. S. 167. (česky)
- [Pejčoch, Novák, Hájek (1994), s. 139.]
Literatura
- PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. 374 s. ISBN 80-206-0357-3. (česky)