Třída K (1938)

Třída K
	Ilustrace ponorky K-22
Obecné informace
Uživatelé	Sovětské námořnictvo
Typ	ponorka
Lodě	12 kusů
Osud	5 potopeno; 1 nedostavěna; 6 vyřazeno
Předchůdce	třída M
Nástupce	Projekt 613 / třída Whiskey
Technické údaje
Výtlak	1490 t (na hladině); 2104 t (pod hladinou)[1]
Délka	97,65 m
Šířka	7,4 m
Ponor	4,51 m
Pohon	2 diesely, 2 elektromotory; 8400 bhp + 2400 shp; 2 lodní šrouby
Rychlost	21 uzlů (na hladině); 10 uzlů (pod hladinou)
Dosah	14 000 nám. mil při 9 uzlech (na hladině); 160 nám. mil při 3 uzlech (pod hladinou)
Posádka	60
Výzbroj	10× 533mm torpédomet; (24 torpéd, 20 min); 2× 100mm kanón (2×1); 2× 45mm kanón (2×1)
Sonar	hydrofon Mars-16
Ostatní	operační hloubka ponoru 80 m

Třída K byla třída oceánských ponorek Sovětského námořnictva. Název třídy odkazuje ke slovu Krejserskaja, tedy křižníková ponorka (neoficiálně též Kaťuša). Celkem bylo postaveno dvanáct ponorek této třídy. Označeny jsou jako série XIV. Byly to největší a nejlepší sovětské ponorky z období druhé světové války.[1] Ve válce jich bylo pět ztraceno. Koncem 50. let byly ostatní vyřazeny, přičemž dva kusy ještě mnoho let sloužily ve výcviku. Ponorka K-21 byla zachována jako muzejní loď.

Stavba

Vývoj třídy K byl zahájen roku 1934. Jednalo se o velkou a silně vyzbrojenou ponorku, která měla silnou hlavňovou výzbroj a zároveň byla schopna nést 24 torpéd a 20 min. Její konstrukce byla optimalizována pro provoz v Arktidě. Původní plány na nesení vlastních hydroplánů nebyly realizovány. Stavba ponorek třídy K začala roku 1936 ve třech leningradských loděnicích. Celkem bylo rozestavěno dvanáct ponorek označených K-1 až K-3, K-21 až K-23 a K-51 až K-56. Ponorka K-54 nebyla dokončena. Prvních devět bylo objednáno v rámci druhé a ostatní v rámci třetí pětiletky.[1]

Jednotky třídy K:[2]

Jméno	Založení kýlu	Spuštěna	Vstup do služby	Poznámky
K-1	1936	29. dubna 1938	prosinec 1939	Ztracena v Karském moři v září 1943. Pravděpodobně zničena minou.[1]
K-2	1936	29. dubna 1938	prosinec 1939	Ztracena v září 1942. Nevrátila se z patroly v oblasti severního Norska.[1] Pravděpodobně zničena minou.
K-3	1936	31. července 1938	listopad 1940	Ztracena v březnu 1943 v oblasti fjordu Porsanger. Potopena německými stíhači ponorek UJ1102, UJ1106 a UJ1111.[1]
K-21	1937	16. srpna 1939	listopad 1940	Od roku 1954 dobíjecí stanice. Zachována jako muzejní loď.
K-22	1938	3. listopadu 1938	červenec 1940	V únoru 1943 zničena minou.
K-23	1938	28. dubna 1939	září 1940	Dne 12. května 1942 v mysu Kinnarodden potopena německými stíhači ponorek UJ1101, UJ1109 a UJ1110.
K-51	1938	30. července 1939	listopad 1943	Od roku 1956 dobíjecí stanice.
K-52	1938	5. července 1939	říjen 1942	Od roku 1955 dobíjecí stanice.
K-53	1938	2. září 1939	červenec 1943	Od roku 1954 dobíjecí stanice.
K-54	1937	8. března 1941	–	Stavba zrušena, sešrotována.
K-55	1937	7. února 1941	prosinec 1944	Od roku 1954 dobíjecí stanice.
K-56	1937	29. prosince 1940	listopad 1942	Vyřazena, 1955 potopena jako cvičný cíl.

Konstrukce

Věž ponorky K-21

Ponorka K-21

Ponorka měla dvoutrupou koncepci. Trup byl rozdělen do sedmi vodotěsných sekcí. Hlavňovou výzbroj představovaly dva 100mm kanóny a dva 45mm kanóny. Ponorka byla vyzbrojena deseti 533mm torpédomety (šest příďových, dva záďové, dva externí) pro které bylo neseno 24 torpéd. Nést mohla také až 20 min. Pohonný systém tvořily dva diesely 9DKR o výkonu 8400 bhp a dva elektromotory PG-11 o výkonu 2400 shp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 21 uzlů na hladině a deset uzlů pod hladinou. Dosah byl 14 000 námořních mil při rychlosti devíti uzlů na hladině a 160 námořních mil při třech uzlech pod hladinou.[1] Operační hloubka ponoru byla osmdesát metrů. Maximální hloubka ponoru byla 100 metrů.[2]

Služba

K Severnímu loďstvu se podařilo nasadit ponorky K-1 až K-3 a K-21 až K-23. Po přerušení provozu Bělomořsko-baltského kanál německo-finskými vojsky v září 1941 musely ostatní ponorky zůstal na Baltu.[1] Nejznámější akcí ponorek třídy K je údajné zasažení německé bitevní lodě Tirpitz dvěma torpédy vystřelenými K-21 5. července 1942 v rámci akcí při ochraně konvoje PQ-17.

Odkazy

Reference

GARDINER, Robert. Conway's All the World's Fighting Ships, 1906–1921. London: Conway Maritime Press, 1985. ISBN 978-0-85177-245-5. S. 338. (anglicky)
"Series XIV" submarines (K-1) (1939 - 1944) [online]. Navypedia.org [cit. 2021-09-21]. Dostupné online. (anglicky)

Literatura

PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. 374 s. ISBN 80-206-0357-3. (česky)

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Ponorka třídy K na Wikimedia Commons
Ponorka typu K série XIV (ru)

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.

[con-1] GARDINER, Robert. Conway's All the World's Fighting Ships, 1906–1921. London: Conway Maritime Press, 1985. ISBN 978-0-85177-245-5. S. 338. (anglicky)

[nav-2] "Series XIV" submarines (K-1) (1939 - 1944) [online]. Navypedia.org [cit. 2021-09-21]. Dostupné online. (anglicky)