Třída Köln (F120)

Třída Köln (F120) byla třída fregat německého námořnictva. Byly to první fregaty, postavené v SRN po skončení druhé světové války a první německé válečné lodě s pohonem koncepce CODAG.[1] Jejich hlavním úkolem byla protiponorková ochrana ostatních válečných lodí či konvojů. Postaveno bylo celkem šest jednotek. Do služby vstoupily v letech 1961–1964 a vyřazovány byly v 80. letech.[1] Nahradila je velmi moderní třída Bremen.[2] Čtyři fregaty později koupilo Turecko, dnes již jsou vyřazeny.

Třída Köln (F120)
Fregata Emden (F 221)
Obecné informace
UživateléNěmecké námořnictvo
Turecké námořnictvo
Typfregata
Lodě6
Osudvyřazeny
Nástupcetřída Bremen
Technické údaje
Výtlak2090 t (standardní)
2750 t (plný)
Délka109,8 m
Šířka11 m
Ponor4,6 m
PohonCODAG
Rychlost32 uzlů
Posádka238
Výzbroj2× 100mm kanón (2×1)
6× 40mm kanón (2×2, 2×1)
375mm protiponorkový raketomet Bofors (4 hl.)
4× 533mm torpédomet (4×1)
SonarPAE/CWE

Pozadí vzniku

Jednotky třídy Köln:[1]

JménoZahájení pracíSpuštěnaDodáníPoznámky
Köln (F 220)1957195815. dubna 1961vyřazena, používána cvičný hulk.[3]
Emden (F 221)1958195924. října 1961prodána Turecku jako Gelibolu (D 360), vyřazena
Augsburg (F 223)195819597. dubna 1962vyřazena
Karlsruhe (F 224)1958195915. prosince 1962prodána Turecku jako Gemlik (D 361), vyřazena
Lübeck (F 225)195919606. července 1963prodána Turecku na náhradní díly
Braunschweig (F 226)1960196216. června 1964prodána Turecku na náhradní díly

Konstrukce

Augsburg (F 223)

Hlavňová výzbroj se skládala ze dvou 100mm kanónů Creusot-Loire, umístěných v jednodělových věžích na přídi a na zádi. Protiletadlovou výzbroj tvořilo šest 40mm kanónů. Čtyři byly ve dvouhlavňových postaveních na přídi a na zádi, zbylé dva v jednohlavňových postaveních na bocích nástavby. K ničení ponorek sloužily dva čtyřhlavňové 375mm protiponorkové raketomety Bofors a čtyři 533mm protiponorkové torpédomety. Trupový sonar byl typu PAE/CWE. Pohonný systém byl typu CODAG. Tvořily ho dvě plynové turbíny Brown Boveri a čtyři diesely MAN pro ekonomickou plavbu. Nejvyšší rychlost dosahovala 32 uzlů.[4]

Zahraniční uživatelé

Lübeck (F 225)

Turecko zakoupilo roku 1983 německým námořnictvem vyřazené fregaty Emden a Karlsruhe, které přejmenovalo na Gelibolu (D 360) a Gemlik (D 361). V letech 1988–1989 byly zakoupeny ještě fregaty Braunschweig a Lübeck, které posloužily jako zdroj náhradních dílů.[5]

Odkazy

Reference

  1. PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 6 – Afrika, Blízký východ a část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1994. ISBN 80-86158-02-0. S. 203. (česky)[Dále Pejčoch, Novák, Hájek (1994)]
  2. [Pejčoch, Novák, Hájek, 1994, s. 204.]
  3. Old Ship, Modern Tasks [online]. Navaltoday.com, rev. 2015-10-20 [cit. 2016-02-23]. Dostupné online. (anglicky)
  4. [Pejčoch, Novák, Hájek, 1994, s. 206.]
  5. PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 7 – Druhá část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1998. ISBN 80-86158-08-X. S. 207. (česky)

Literatura

  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 6 – Afrika, Blízký východ a část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1994. ISBN 80-86158-02-0. S. 389. (česky)

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.