Třída Ehrensköld

Třída Ehrensköld byla třída torpédoborců švédského námořnictva. Skládala se ze dvou jednotek. Ve službě byly v letech 1927–1963. Roku 1951 byly přestavěny na protiponorkové fregaty. Úspěšná konstrukce se stala vzorem pro několik dalších tříd švédských torédoborců.[1]

Třída Ehrensköld
Ehrensköld (1)
Obecné informace
UživateléŠvédské námořnictvo
Typtorpédoborec
Lodě2
Osudvyřazeny
Předchůdcetřída Wrangel
Nástupcetřída Klas Horn
Technické údaje
Výtlak974 t (standardní)
1160 t (plný)[1]
Délka91,4 m (max.)
Šířka8,88 m
Ponor3,8 m
Pohon3 kotle, 2 turbíny
Rychlost36 uzlů
Dosah1600 nám. mil při 20 uzlech
Posádka120
Výzbroj3× 120mm kanón (3×1)
2× 40mm kanón (2×1)
6× 533mm torpédomet (2×3)
2 vrhače, 2 skluzavky
20 min

Stavba

Celkem byly v letech 1924–1927 postaveny dvě jednotky této třídy, pojmenované Ehrensköld (1) a Nordenskjöld (2). První postavila loděnice Kockums v Malmö a druhý loděnice Götaverken v Göteborgu.[1]

Jednotky třídy Ehrensköld:[1]

JménoLoděniceZaložení kýluSpuštěnaVstup do službyOsud
Ehrensköld (1)Kockums19241926září 1927Vyřazen 1963, sešrotován 1974.
Nordenskjöld (2)Götaverken19241926září 1927Vyřazen 1963, sešrotován 1964.

Konstrukce

Nordenskjöld (2)
Nordenskjöld (2)

Hlavňovou výzbroj tvořily tři 120mm kanóny v jednodělových věžích a dva 40mm kanóny (roku 1939 byly nahrazeny čtyřmi 25mm kanóny). Další ofenzivní zbraní byly dva trojhlavňové 533mm torpédomety. K napadání ponorek sloužily dva vrhače a dvě skluzavky hlubinných pum. Nést mohly rovněž 20 námořních min. Pohonný systém tvořily tří kotle Penhöet a dvě turbíny De Laval o výkonu 24 000 hp. Nejvyšší rychlost dosahovala 36 uzlů. Dosah byl 1600 námořních mil při rychlosti 20 uzlů.[1]

Modernizace

V letech 1950–1951 byly oba torpédoborce přestavěny na protiponorkové fregaty. Hlavňová výzbroj byla zredukována na jeden 120mm kanón, čtyři 40mm kanóny a jeden 20mm kanón. Torpédomety byly sejmuty. Dále bylo neseno osm vrhačů. Rychlost klesla na 30 uzlů.[2][1]

Odkazy

Reference

  1. EHRENSKÖLD destroyers (1927) [online]. Navypedia.org [cit. 2019-05-28]. Dostupné online. (anglicky)
  2. PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 7 – Druhá část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1998. ISBN 80-86158-08-X. S. 178. (česky)

Literatura

  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. ISBN 80-206-0357-3. S. 374. (česky)
  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 7 – Druhá část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1998. ISBN 80-86158-08-X. S. 353. (česky)

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.