Třída Blue Ridge

Třída Blue Ridge je třída velitelských lodí Námořnictva Spojených států amerických. Skládá se z jednotek USS Blue Ridge a USS Mount Whitney. Jsou to jediné válečné lodě od počátku navržené jako velitelské lodě specializované na řízení výsadkových operací.[3] V praxi fungují jako univerzální velitelské lodě (jejich klasifikace se proto změnila z AGC na LCC). V současnosti slouží jako vlajkové lodě americké šesté a sedmé floty. Mount Whitney je první americkou válečnou lodí, na jejíž palubě začaly trvale sloužit ženy.[4]

Třída Blue Ridge
USS Mount Whitney (LCC- 20)
Obecné informace
Uživatelé US Navy
Typvelitelská loď
Lodě2
Osudaktivní (2022)
PředchůdceUSS Northampton (CC-1)
Technické údaje
Výtlak16 790 t (standardní)
18 370 (plný)[1]
16 100 t (standardní)
19 646 (plný)[2]
Délka189 m
Šířka32,9 m
Ponor8,2 m
Pohon1× turbína GE
2 kotle
22 000 koní
Rychlost23 uzlů (43 km/h)
Dosah13 000 nám. mil (24 080 km) při rychlosti 16 uzlů (30 km/h)
Posádka842 důstojníků a námořníků
Výzbroj2× 25mm M242 Bushmaster
2× 20mm Phalanx
12,7mm kulomety
Letadlavrtulníky

Stavba
USS Mount Whitney (LCC-20)

Projekční práce na první jednotce probíhaly od roku 1963. Blue Ridge postavila v letech 1967–1970 loděnice Philadelphia Naval Shipyard. Mount Whitney postavila v letech 1969–1971 loděnice Newport News Shipbuilding and Drydock Co.

Jednotky třídy Blue Ridge:

Jméno Loděnice Objednání Zahájení stavby Spuštění na vodu Uvedení do služby Status
USS Blue Ridge (LCC-19) Philadelphia Naval Shipyard 31. prosince 1964 27. února 1967 4. ledna 1969 14. listopadu 1970 aktivní
USS Mount Whitney (LCC-20) Newport News Shipbuilding 10. srpna 1966 8. ledna 1969 8. ledna 1970 16. ledna 1971 aktivní

Konstrukce
USS Blue Ridge (LCC-19)

Konstrukce trupu a pohonného ústrojí vycházejí z výsadkových lodí třídy Iwo Jima. Lodě mají dostatek vnitřního prostoru pro početnou osádku (na palubě může být až 250 důstojníků, 1 200 námořníků a 100 námořnic) a moderní elektroniku.[4] V případě nouze mohou provést evakuaci až 3 000 osob. Na palubě nesou až tři vyloďovací čluny typu LCPL a dva typu LCVP. Jejich prostorná plochá paluba se hemží množstvím elektronických systémů. V její zadní části je přistávací plocha pro vrtulník. Lodě však nejsou vybaveny hangárem.[4]

Původní obrannou výzbroj tvořily čtyři 76mm protiletadlové kanóny Mk 33 v dvoudělových věžích a dva osminásobné vypouštěcí kontejnery Mk 25 pro protiletadlové řízené střely Sea Sparrow. V druhé polovině 80. let byla výzbroj rozšířena o dva 20mm systémy blízké obrany Phalanx. Současnou výzbroj tvoří dva systémy blízké obrany Phalanx, dva 25mm automatické kanóny M242 Bushmaster a několik 12,7mm kulometů.

Pohonný systém byl navržen tak, aby plavidla byla dostatečně rychlá k doprovodu rychlých výsadkových svazů. Tvoří ho jedna převodová turbína General Electric a dva kotle. Lodní šroub je jeden. Lodě dosahují rychlosti 23 uzlů.[3]

Operační služba

Blue Ridge se v roce 1979 stala vlajkovou lodí 7. floty se základnou v japonské Jokosuce. Mount Whitney se roku 1981 stala vlajkovou lodí 2. floty. V roce 2005 byla převelena k 6. flotě, které nyní velí. Základnou lodi je italský přístav Gaeta.[3]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Blue Ridge-class command ship na anglické Wikipedii.

  1. Platí pro USS Blue Ridge
  2. Platí pro USS Mount Whitney
  3. Amphibious Command Ships - LCC [online]. US Navy, rev. 2010-09-17 [cit. 2011-03-21]. Dostupné online. (anglicky)
  4. LCC 19 Blue Ridge class [online]. Globalsecurity.org, rev. 2005-04-27 [cit. 2011-03-21]. Dostupné online. (anglicky)

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.