Třída Blas de Lezo

Lodě byly v podstatě srovnatelné s britskými křižníky třídou C nebo D postavenými během první světové války. Podle návrhu měly výtlak 4700 tun s trupem podobných rozměrů jako u britských křižníků. Hlavní výzbroj zahrnovala šest jednotlivých 150 mm kanónů Vickers-Carraca, s jedním dělem na přídi, po jednom na levoboku a pravoboku za můstkem, dvěma na horní palubě a jedním na zádi. Jednalo se o děla s maximální elevací 15°, střílející projektil o váze 45,3 kg. Protiletadlovou výzbroj tvořila čtyři samostatně instalovaná děla ráže 47 mm, která byla pravděpodobně značky Hotchkiss. Torpédovou výzbroj tvořily čtyři tříhlavňové torpédomety ráže 533 mm umístěné na hlavní palubě, dva na každém straně.
Pancéřový pás na čáře ponoru byl 75 mm silný v místě strojovny a snižoval se na 31 mm. Horizontální ochrana byla omezena na 25 mm silnou pancéřovou palubu, velitelskou věž pak chránil pancíř o síle 152 mm. Pohon zajišťovaly 4 turbíny s 6 kotly na naftu a 6 kotly na uhlí.

Mendez Nuñez

V roce 1944 byl Mendez Nunez přestavěn do podoby protiletadlového křižníku v loděnici El Ferrol. Všechna výzbroj byla demontována, nástavba odstraněna a komíny byly sdružené do dvou. Překvapivě nebyly stroje převedeny na čistě naftový provoz. Výzbroj nově tvořilo 8× 120mm kanónů Vickers Armstrong v jednoduché instalaci s maximální elevací 80°. Šest z nich bylo instalováno v ose, tři vpřed a tři vzadu v třístupňové superpozici podobně, jako na britských křižnících Dido nebo americké Atlantě. Zbývající dvojice byla na bocích. Menší ráže představovaly čtyři dvojité kanóny ráže 37 mm a dva čtyřhlavňové ráže 20 mm. Torpédomety byly redukovány na dva trojité ráže 533 mm. Můstek byl kompletně přestavěn a byly nainstalovány dva protiletadlové zaměřovače.

Jednotky třídy Blas de Lezo:

Mendez Nunez sloužil nejprve u pobřeží Maroka na konci Riffské války. V roce 1927 byl nasazen v Číně na ochranu španělských zájmů během nepokojů v Šanghaji.

Na začátku španělské občanské války byl křižník v Rovníkové Guineji, a vrátil se domů, aby se přidal na stranu republikánů. Během tohoto konfliktu měl aktivní kariéru, účastnil se první bitvy u mysu Palos dne 25. dubna 1937, boje u mysu Chechel dne 7. srpna 1937 a druhé bitvy u mysu Palos, kdy byl potopen křižník Baleares. S koncem občanské války vyplula republikánská eskadra dne 5. března 1939 z Cartageny a byla internována v Bizerte až do konce konfliktu (duben), kdy Francie vrátila lodě zpět španělské vládě. Po přestavbě na protiletadlový křižník pak sloužil až do svého vyřazení v roce 1963.