Třída Akizuki (1959)

Třída Akizuki
	Teruzuki (DD-162)
Obecné informace
Uživatelé	Japonské námořní síly sebeobrany
Typ	torpédoborec
Lodě	2
Osud	vyřazeny
Předchůdce	třída Murasame
Nástupce	třída Jamagumo
Technické údaje po dokončení
Výtlak	2350 t (standardní); 2890 t (plný)
Délka	118 m
Šířka	12 m
Ponor	4 m
Pohon	4 kotle, 2 turbíny
Rychlost	32 uzlů
Posádka	330
Výzbroj	3× 127mm kanón (3×1); 4× 76,2mm kanón (2×2); 4× 533mm torpédomet (4×1); 1× Mk 108; 2× Hedgehog (2×1); 2 vrhače, 2 skluzavky
Radar	OPS-1; OPS-15
Sonar	SQS-29
Technické údaje po modernizaci
Výzbroj	3× 127mm kanón (3×1); 4× 76,2mm kanón (2×2); 4× 533mm torpédomet (4×1); 1× 375mm protiponorkový raketomet Bofors (4 hl.); 6× 324mm torpédomet (2×3)
Sonar	SQS-23; OQA-1

Třída Akizuki byla lodní třída torpédoborců Japonských námořních sil sebeobrany. Skládala se ze dvou jednotek, sloužících v letech 1960–1993. Plavidla měla sloužit jako vlajkové lodě flotil torpédoborců. Byly to poslední japonské torpédoborce vycházející z koncepce torpédoborců druhé světové války.[1]

Stavba

Japonská loděnice Mitsubishi Heavy Industries v letech 1958–1960 postavila celkem dvě jednotky této třídy.[2] Stavba byla financována americkým programem vojenské pomoci z roku 1957.[3]

Jednotky třídy Akizuki:

Jméno	Založení kýlu	Spuštěna	Vstup do služby	Status
Akizuki (DD-161)	31. července 1958	26. června 1959	13. února 1960	od 27. března 1985 pomocná loď (ASU-7010), vyřazen 7. prosince 1993
Teruzuki (DD-162)	15. srpna 1958	24. června 1959	29. února 1960	od 27. března 1981 pomocná loď (ASU-7012, později TV-3504), vyřazen 27. září 1993

Konstrukce

Akizuki (DD-161)

Akizuki (DD-161)

Torpédoborce nesly tři 127mm kanóny v jednohlavňových věžích a čtyři 76,2mm kanóny ve dvoudělových věžích. Uprostřed trupu byl umístěn čtyřhlavňový 533mm torpédomet se čtveřicí náhradních torpéd. Protiponorkovou výzbroj tvořil jeden raketový vrhač hlubinných pum Mk 108, dva salvové vrhače hlubinných pum Hedgehog, dále dva klasické vrhače a dvě skluzavky hlubinných pum. Detekci ponorek zajišťoval trupový sonar SQS-29.

Pohonný systém tvořily čtyři kotle a dvě převodové turbíny o výkonu 45 000 shp, pohánějících dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 32 uzlů.[4]

Modernizace

V letech 1967–1968 torpédoborce dostaly nový vlečný sonar OQA-1 a modernější trupový sonar SQS-23. V letech 1976–1979 byla modernizována jejich protiponorková výzbroj. Původní výzbroj byla sejmuta a nahradil ji jeden čtyřhlavňový 375mm protiponorkový raketomet Bofors a dva trojhlavňové 324mm protiponorkové torpédomety.[1]

V letech 1985–1986 byly oba torpédoborce upraveny na pomocné lodě. Mimo jiné z nich byly odstraněny torpédomety.[1]

Reference

PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 5 – Amerika, Austrálie, Asie od roku 1945. Praha: Naše vojsko, 1994. ISBN 80-206-0414-6. S. 278. (česky)
Class Akizuki Destroyer [online]. Worldwarships.com [cit. 2016-06-04]. Dostupné online. (anglicky)
Pejčoch, Novák a Hájek, 1994, s. 276.
Pejčoch, Novák a Hájek, 1994, s. 286.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu třída Akizuki na Wikimedia Commons

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.

[lode5:278-1] PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 5 – Amerika, Austrálie, Asie od roku 1945. Praha: Naše vojsko, 1994. ISBN 80-206-0414-6. S. 278. (česky)

[ref1-2] Class Akizuki Destroyer [online]. Worldwarships.com [cit. 2016-06-04]. Dostupné online. (anglicky)

[lode5:276-3] Pejčoch, Novák a Hájek, 1994, s. 276.

[lode5:286-4] Pejčoch, Novák a Hájek, 1994, s. 286.