Třída Aconit
Aconit (F65)[1] byl torpédoborec francouzského námořnictva, jediný dokončený z pěti plánovaných jednotek své třídy (Francouzi je však původně klasifikovali jako protiponorkové fregaty). Řešení s jedním lodním šroubem se pro nízkou rychlost lodi neosvědčilo, stejně jako absence protiponorkového vrtulníku. Jako náhrada za zrušené jednotky této třídy proto byly postaveny tři vylepšené torpédoborce třídy Tourville. Aconit sloužil ve francouzském námořnictvu až do svého vyřazení v roce 1996.
Třída Aconit | |
---|---|
Aconit | |
Obecné informace | |
Uživatelé | Francouzské námořnictvo |
Typ | torpédoborec |
Lodě | 5 plánováno 1 postaven |
Osud | vyřazen |
Předchůdce | třída Suffren |
Nástupce | třída Tourville |
Technické údaje | |
Výtlak | 3500 t (standardní) 3800 t (plný) |
Délka | 127 m |
Šířka | 13,4 m |
Ponor | 5,8 m |
Pohon | 2 kotle, 1 turbína |
Rychlost | 27 uzlů |
Posádka | 228 |
Výzbroj | 2× 100mm/55 kanón (2×1) 1× 305mm protiponorkový raketomet 1× Malafon (13 ks) 2× 550mm torpédomet (2×1) |
Stavba
Torpédoborec postavila francouzská loděnice Arsenal de Lorient v Lorientu. Kýl plavidla byl založen v lednu 1967, dne 7. března 1970 byl trup spuštěn na vodu a konečně 30. dubna 1973 byl torpédoborec přijat do služby.
Konstrukce
Projekt třídy Aconit nesl označení C 65. Mimo kanónů loď původně nesla čistě protiponorkovu výzbroj. Na přídi a na zádi stála jedna dělová věž se 100mm kanónem Creusot-Loire. Za příďovou věží byl umístěn jeden 305mm vrhač raketových hlubinných pum, který v 80. letech nahradily dva čtyřnásobné kontejnery protilodních střel MM 40 Exocet. Ve středu plavidla se nacházelo jednoduché odpalovací zařízení protiponorkového systému Malafon, ke kterému bylo neseno 13 střel. Protiponorkovou výzbroj dále doplňovaly dva 550mm protiponorkové torpédomety, pro které bylo na palubě 10 torpéd. Sonary byly typů DUBV 23 a DUBV 43. Pohonný systém tvořily dva kotle a jedna převodová turbína. Nejvyšší rychlost dosahovala 27 uzlů.
Odkazy
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Třída Aconit na Wikimedia Commons
Reference
- Od roku 1975 nesl trupové číslo (D 609).
Literatura
- PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 6 – Afrika, Blízký východ a část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1994. ISBN 80-86158-02-0. S. 389. (česky)