Tísňové volání

Tísňové volání je jeden ze základních způsobů ohlášení mimořádné události a vyžádání pomoci složek integrovaného záchranného systému. Jedná se o službu, kterou je zajišťována ochrana základních lidských práv – ochrana života a zdraví, přijatelné životní prostředí a ochrana majetku.

Mezinárodní evropské číslo tísňového volání je 112

Vlastnosti tísňového volání

Tísňové volání funguje:

  • nepřetržitě,
  • pro všechny obyvatele,
  • téměř na celém území státu (v závislosti na pokrytí signálem mobilní sítě),
  • bezplatně,
  • ve všech telefonních sítích,
  • ze všech koncových hlasových zařízení telefonních sítí.

Přístup k tísňovým linkám

Tísňovým voláním se rozumí bezplatná volba čísel, která jsou stanovena v číslovacím plánu[1] a uvedena v telefonních seznamech. K těmto číslům je garantován bezplatný a nepřetržitý přístup z pevných telefonních linek, mobilních telefonů a veřejných telefonních automatů i bez použití mincí či karet. Každý poskytovatel veřejné telefonní služby je ze zákona povinen svým uživatelům bezplatně umožnit přístup ke stanoveným číslům tísňového volání.[2]

Funkce tísňového volání

Čísla tísňového volání slouží k oznámení událostí v případech, kdy je ohrožen život, zdraví, majetek nebo veřejný pořádek. Volání za jiným účelem, než je stanoven, je označováno jako zlomyslné volání. Uskutečňování zlomyslných volání je přestupkem, za který může Český telekomunikační úřad uložit pokutu až do výše 200 000 Kč,[3] v extrémních případech může být takové jednání klasifikováno jako trestný čin poškozování a ohrožování provozu obecně prospěšného zařízení.[4]

Tísňová volání v Česku

V České republice jsou pro tísňová volání vyhrazena tato telefonní čísla:

Další bezplatné nouzové linky:

  • 1210 horská služba,
  • 911 Při volání z mobilní sítě dojde ke spojení na dispečink čísla 112.[5]

Struktura volání:

  1. Přesná adresa: Město, Ulice, číslo popisné.
  2. Co se na místě děje, informace o postiženém / postižených.
  3. Informace o volajícím.
  4. Asistovaná první pomoc. Instrukce pro volajícího, co dělat do příjezdu.

Historie

Zavádění telefonních linek 150, 155 a 158 začalo postupně koncem 60. a začátkem 70. let 20. století s postupným rozšiřováním automatizace meziměstského telefonního provozu, v Praze byly tyto linky zavedeny již v roce 1969. Celonárodně byly linky v dnešním smyslu zavedeny až od 90. let 20. století.[6]

Tísňové linky v ostatních státech
Související informace naleznete také v článku Seznam tísňových linek.

Nejčastější tísňová čísla jsou 112 (státy EU), 911 (většina Severní Ameriky) a 999 (např. Spojené království, Čína nebo některé africké státy). Většina GSM mobilních telefonů má předprogramováno volání na speciální tísňová čísla i bez odemčení telefonu a i bez SIM karty (použije se síť dostupného operátora, i když Váš operátor nemá v místě signál).

Reference
  1. Vyhláška č. 117/2007 Sb., o číslovacích plánech sítí a služeb elektronických komunikací.
  2. § 33 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích.
  3. § 119 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích.
  4. Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, § 276. [cit. 2020-04-10]. Dostupné online.
  5. https://opavsky.denik.cz/zpravy_region/tisnova-linka03032013.html
  6. DARIUSOVÁ, Hana. Komparace využití linek tísňového volání. , 2011 [cit. 2015-12-31]. 64 s. Bakalářská práce. Univerzita Pardubice Fakulta ekonomicko-správní. Vedoucí práce doc. Ing. Josef Janošec, CSc.. s. 15, 16. Dostupné online. (česky)

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.