Syntetický soud

Syntetický soud (syntetický výrok, syntetická věta) je takový výrok (či věta), jehož predikát není obsažen v podmětu. Predikát zde vypovídá o podmětu něco nového, co není obsahem jeho definice, a rozšiřuje tak poznání. Příkladem syntetické věty je výrok:

„Dinosauři vymřeli.“

Opakem je analytický soud, kde predikát naopak vyplývá z vlastností podmětu.

Kantova filosofie

Analytické soudy se vyznačují tím, že jsou logicky nutné a naprosto obecné. Protože syntetický soud neplyne nutně z definice podmětu, vzniká obvykle indukcí a je patrně založen na nějaké zkušenosti. Většina syntetických soudů patří proto podle Kanta mezi soudy a posteriori (následné) a může být také klamná. Důležitým bodem Kantovy filosofie je otázka, zda existují také syntetické soudy a priori, které podle něho tvoří obsah "čistého rozumu". Kant se domníval, že jsou to například soudy matematické a logické, které neplynou ze zkušenosti a přitom nejsou pouze dedukcí z pojmu.[1]

Odkazy

Reference
  1. Störig, Malé dějiny filosofie, str. 285.

Literatura
  • Ottův slovník naučný nové doby, heslo Immanuel Kant. Sv. 5, str. 367
  • H. J. Störig, Malé dějiny filosofie. Praha: Zvon 1996

Související články
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.