Syndrom celibátu

Hypotéza je stavěna na faktu, že rostoucí počet japonských dospělých ztratilo zájem o sexuální aktivity a romantickou lásku, schůzky, dvoření a manželství.[6] V návaznosti na zprávy, teorie získala širokou pozornost v anglických médiích v roce 2013,[6] a následně byla kritizována některými novináři s tím že podle jiného průzkumu má japonská mládež více sexuálních zážitků než dříve.[7] Jindy kritika upozorňuje na skutečnost, že trend není výhradně japonský – polovina Američanů uvedla, že nebyla na rande v posledních třech měsících a počet Američanů kteří neměli pohlavní styk před počátkem svého 20 roku roste (asi 29% žen a 27% mužů).[8]

Je poukazováno na trendy, které jsou v rozporu s japonskými tradicemi – „býložraví muži” (bez ambicí a sexuální touhy) a „masožravé ženy” (pracující ženy).[9] Japonské ženy podle jednoho ze zdrojů přirovnávají manželství a mateřství ke smrti, a místo rodinného života pracují, protože ukončení pracovního poměru jednoho z partnerů výrazně snižuje ekonomickou úroveň. Děti jsou v Japonsku vnímány jako finanční a sociální zátěž.[9]

Kromě celibátu, teorie cituje klesající počty sňatků a klesající porodnost v Japonsku.[6] Podle průzkumů prováděných Japonské asociace pro sexuální výchovu, v letech 2011 a 2013, se počet vysokoškolaček, které se označují za panny, zvýšil. Navíc průzkumy prováděné japonskou Family Planning Association (JFPA) poukázaly na vysoký počet japonských žen, které uvádí, že „nemají zájem nebo pohrdají sexuálními kontakty”.[6] Mezitím, průzkumy prováděné Národním institutem pro obyvatelstva a sociální výzkum v oblasti bezpečnosti v Japonsku v roce 2008 a 2013, naznačily, že počet japonských mužů a žen, kteří nejsou v nějakém druhu romantického vztahu, se zvýšil o 10%.[6][12]

Na začátku 21. století byl v Japonsku zaznamenám posun obchodních aktivit ve prospěch nové skupiny nazývané „býložraví muži”, tedy osob které jsou nesmělé, netouží po vztahu a sexu se ženami a preferují pornografii.[13]

Teorie syndrom celibátu pak přisuzuje statistickým výsledkům dvě možné příčiny: Uplynulé dvě desetiletí ekonomické stagnace, stejně jako vysoká nerovnost žen a mužů v Japonsku.[6] Ekonomické postavení a příjem je úzce spjat s pojmem sebeúcty.[14][15]

Řešením je zatím psychologická léčba, změna hodnotového řebříčku Japonců a změna hluboce zakotvených tradic v Japonsku. Aktivista a sociolog Šingo Sakacume se pokouší cvičit náhodně vybrané dvojice mladých lidí ve vzájemné komunikaci[16] a prostřednictví kursů kresby aktů se snaží omezit sexuální stud i u osob středního věku.[17][18][19]

Kritizován je fakt, je směšována sexualita a porodnost,tedy jevy, které spolu nutně nesouvisí. Deník The Washington Post informoval o možnému rozporu ve statistických informacích. Jiiný průzkum ukazuje, že japonská mládež má sex častěji než kdykoliv jindy.[7] Kritizován je i jeden z provedených statistických průzkumů, který je označen jako neplatný s ohledem na velikost části hodnoceného vzorku 126 osob (ve věku 16–19 let), který slouží k reprezentaci populace, jenž činila v roce 2014 asi 6 milionů.[20]