Symfonie č. 38. (Mozart)

Svou symfonii č. 38 D dur KV 504 zvanou Pražská zkomponoval Wolfgang Amadeus Mozart v roce 1786. Číslo symfonie 38 je podle starého Mozartova vydání.

Symfonie č. 38 D dur, KV 504
První takty symfonie
Druh skladbysymfonie
SkladatelWolfgang Amadeus Mozart
Vznik1788
PremiéraPraha
Části1. Adagio - Allegro
2. Andante (G dur)
3. Finale: Presto
Obsazení orchestruviolini I e II;
2&nbsp2 fl, 2 ob, 2 cor, 2 cl, 2 fg;
bassi;
timp.;
Přibližná délkacca 30-35 minut

Všeobecné
Posmrtný portrét Mozarta od Barbary Krafftové, 1819

První odkaz na symfonii Köchelova seznamu (KV) 504 lze nalézt v Mozartově katalogu se záznamem ze 6. prosince 1786. Práce na závěrečné větě započal autor již na jaře 1786, ale pak je, zřejmě kvůli jiným závazkům, přerušil a pokračoval až ve spojení s ostatními větami. Není jasné, proč Mozart tuto symfonii napsal. Je možné, že vznikla pro vídeňskou akademii nebo uvedení v zahraničí. Pozvání do Prahy od „Gesellschaft grosser kenner und Liebhaber - společnosti velkých znalců a milovníků“, jak psal v dopise Leopold Mozart dceři Nannerl z 12. ledna 1787) přišlo až po dokončení díla, a proto pravděpodobně nebylo iniciátorem kompozice.[1] Cliff Eisen[2] se však domnívá, že symfonii mohl Mozart komponovat pro Prahu.

Premiéra se konala 19. dubna. ledna 1787 v Praze v rámci akademie, den po představení Figarovy svatby.[1] [3] Mozart zřejmě zaujal jako klavírista akademii natolik, že se o symfonii v některých dobových zprávách ani nepíše a oblíbenou u veřejnosti se stala až po čase.

Někteří autoři poukazují na hudební souvislosti z symfonie s operami Figarova svatba a Don Giovanni.[1] [4]

Rovněž není jasné, proč Mozart pro symfonii nenapsal menuet, třídobou větu ve volném tempu, jak obvykle činil. Volker Scherliess v roce 2005 uvádí následující předpoklady, které však sám nepovažuje za přesvědčivé[1]:

  • Mozart se chtěl následovat italský vzor kompozice;
  • Během komponování došel Mozart názoru, že menuet není pro daný styl vhodný;
  • Mozart menuetu záměrně vzdal vzhledem k plánované cestě do Anglie;
  • z nedostatku času.

Muzikolog Alfred Einstein (1953) [5] se domnívá, že menuet chybí, proto, že „vše již bylo řečeno“ v ostatních větách. Theodor Kroyer v roce 1931 [4] tuší citové napětí a zádumčivost v Mozartově životě. Podobně se vyjádřil i Kurt Pahlen (1978) [6], když se ptá, zda „Mozart nechtěl tak vážné dílo přerušit lehkým tancem? "

Obsazení

Instrumentace: 2 flétny, 2 hoboje, 2 fagoty, 2 lesní rohy D, 2 trubky D, tympány, I. housle, II. Housle, viola, violoncello, kontrabas. V současných orchestrech může být cembalo (pokud je v orchestru přítomno) také použito jako nástroj continua. [7]

Doba provedení je cca 30-35 minut.


První věta: Adagio – Allegro

D dur, 4/4 takt, 302 taktů

Adagio (takty 1–36):


Allegro (takty 37–302):




    Šablona:Zitat

    Druhá věta: Andante

    G dur, 6/8 takt, 148 taktů, trubky a tympány mlčí

    Třetí věta: Presto

    D dur, 2/4 takt, 350 taktů

    Související články

    Reference

    V tomto článku byl použit překlad textu z článku 38. Sinfonie (Mozart) na německé Wikipedii.

    1. Volker Scherliess: Die Sinfonien. In: Silke Leopold (Hrsg.): Mozart-Handbuch. Bärenreiter-Verlag, Kassel 2005, ISBN 3-7618-2021-6, S. 307–309.
    2. Cliff Eisen: Symphonien. In: Howard Chandler Robbins Landon: Das Mozart-Kompendium: sein Leben – seine Musik. Droemer Knauer, München 1991, S. 292–300.
    3. Theodor Kroyer (1931) meint dagegen, der Figaro sei am 20. Januar aufgeführt worden.
    4. Theodor Kroyer: Mozart, Symphonie D-Dur (ohne Menuett). Vorwort zur Taschenpartitur der Sinfonie D-Dur KV 504 in der Eulenburg-Ausgabe (Band 446), London / Zürich ohne Jahresangabe (Vorwort von 1931)
    5. Alfred Einstein: Mozart – Sein Charakter, sein Werk. Pan-Verlag, Zürich und Stuttgart 1953.
    6. Kurt Pahlen: Sinfonie der Welt. Schweizer Verlagshaus AG, Zürich 1978 (Vorwort von 1966), 383 S.
    7. Neal Zaslaw: Mozart’s Symphonies. Context, Performance Practice, Reception. Clarendon Press, Oxford 1989.

    Literatura
    • Sinfonie in D KV 504
    • 38. Sinfonie (Mozart)
    • Wolfgang Amadeus Mozart: Symfonie D dur „Praha“. Svazek 446, Ernst Eulenburg, Londýn/ Curych, bez letopočtu (kapesní partitura, předmluva z roku 1931).
    • W. Meves: Symfonie WA Mozarta. Kolekce Litolff No. 168 Henry Litolff's Verlag, Braunschweig, bez roku (asi 1890, u. A. s verzí symfonie KV 504 pro 2ruční klavír)
    • ER Sisman: Žánr, gesto a význam v Mozartově „Pražské“ symfonii. In: Cliff Eisen (ed. ): Mozartovy studie 2. Oxford 1997, str. 27–84 (tento zdroj nebyl pro tento článek hodnocen).
    • Ulrich Konrad : Wolfgang Amadé Mozart: Symfonie č. 38 KV 504 (»Praha« symfonie) . Faksimile autogramu a komentáře, Laaber 2016 (= mistrovská hudební díla ve faksimile, svazek 34).
    This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.