Svatba (Sokolović)

Hudební skladatelka Ana Sokolovićová pochází ze Srbska. V mládí emigrovala do Kanady, avšak v jejích kompozicích se moderní styl často obohacuje o balkánské folklórní prvky. Nejsoustavněji se k nim obrátila ve své třetí opeře s názvem Svatba (první dvě byly Půlnoční soud – The Midnight Court z roku 2005 podle slavné irské komické básně Briana Merrimana a Milostné písně – Love Songs z roku 2008).[1][2]

Stejně jako předchozí dvě opery vznikla Svatba na zakázku torontské divadelní společnosti Queen of Puddings Music Theatre. Zakázka zněla na operu pro šest ženských hlasů, námět a zpracování jsou dílem skladatelky.[3]

Libreto je z největší části sestaveno z textů srbských lidových písní a říkadel souvisejících se svatbou, ty jsou však „představeny v novém kontextu pro naši současnou kulturu“. Opera nemá děj ve vlastním slova smyslu: zachycuje přípravu nevěsty Milici – za škádlení, povzbuzování a utěšování jejích pěti družiček – na svatbu od bujarého předsvatebního večera přes obřad koupele po ranní přípravu na cestu k oltáři, zahrnující definitivní rozloučení s dosavadní rodinou a přáteli. Textově a hudebně jsou popisovány různé nálady, „[o]bavy, pochybnosti, nejistota – ale i radostné očekávání, milostná touha a naděje“. Sokolovićová o svém záměru napsala: „Svatba je důležitým předělem v životě každé ženy, který je obvykle ponořen do tradic a vždy představuje změnu a rozcestí. Milicin rituál přechodu je do univerzální, je to archetyp lidské zkušenosti. Svatba nabízí možnost pohroužit se do kvality a bohatosti tohoto krátkého, ale rozhodujícího okamžiku.“ Při kompozici se inspirovala srbskou lidovou hudbou, ale také výšivkami, tapisériemi, zvukem srbského jazyka a historickými a mytickými postavami. I když jde o předsvatební noc, je zde láska adresována jen nepřímo – oproti skladatelčině předchozí opeře Milostné písně, jíž byla láska hlavním tématem. Sokolovićová věnovala tuto operu svým rodičům.[4]

I když lze v hudbě Svatby zaznamenat vliv srbského folklóru, zdůrazňuje Sokolovićová , že „má opera Svatba […] není novou lidovou hudbou“.[5] Slovy českého kritika v Ostravanu Milana Bátory se nejedná o „pseudofolklorní halekačku s nostalgickou atmosférou“; podle něj Sokolovičová ve Svatbě „projektovala svou osobní vizi, která je absolutně přítomná, impulzivní a poctivá“ a „elegantně [se] vyhnula jakémukoli stereotypu“.[6] Operní recenzentka Helena Havlíková na OperaPlus sice řadí Svatbu k neofolklorismu, ale připomíná, že skladatelka „balkánský hudební kolorit modifikuje dnešním „rozpomínáním“ a zkušeností pobytu daleko od původního domova“.[7] Šimon Kořený v HISVoice v hudbě této opery shledává „divokou směsí starodávných tanců, rytmů popové hudby, balkánských melodií i klasické harmonie, sylabických částí atd.“[8] Z hudebních vlivů Sokolovićové lze poukázat na Igora Stravinského[5], Luciana Beria nebo György Ligetiho.[9]

Šest postav opery (tři soprány a tři mezzosoprány anebo čtyři soprány a dva mezzosoprány[3]) zpívá a cappella formou „rytmického a melodického vrstvení jednotlivých linií v pestrém tkanivu rytmů pracujících s polyfonickým vedením, ozvěnou i interlockingem čili vzájemným doplňováním oddělených partů“[10]. Jde o vokálně náročné party jako co do intonace a vzájemné koordinace, tak co do interpretačních technik včetně ječení, halekání, nestandardního nasazování tónu, šepotu a dalších efektů, které skladatelka zčásti odvozuje od tradiční hudby balkánského okruhu.[5][7] Výraznou roli hraje zvuková stránka srbského jazyka: „Přeložit tuto operu do jiného jazyka nelze, srbský text je záminkou pro samotnou hudbu, jíž tento text prošívám. Využila jsem přirozenou hudebnost tohoto jazyka a jeho příznačnost pro hudební tvorbu,“ tvrdí Sokolovićová.[5] Jen vedlejší úlohu, spíše navození zvukové atmosféry než doprovodu, mají hudební nástroje, které představitelky během hry používají – dešťová hůl, tibetská mísa, flétnička, okarína či bubínek, ale i předměty každodenní potřeby jako plastové kelímky a příborové nože.[4][7][10]

Kanadský divácký i kritický ohlas na Svatbu byl velmi příznivý. Její přínos vyzdvihl například hudební kritik Jean-Jacques Nattier: „V tom spočívá zásadní příspěvek Sokolovićové: dokázala znovu začlenit zpěv do současných diskusí o opeře. A to nikoli provedením „návratu“, za nímž se příliš často skrývá neotonalita, ale naopak začleněním melodické kontinuity neočekávaných vokálních sonorit, vokálního souboje vymyšlených slov a fonetických her se srbskou abecedou. Tím obnovuje způsob, jakým se píše opera.“[11] Svatba v Kanadě získala šest nominací na Dora Mavor Moore Awards a vyhrála cenu Vynikající nový muzikál/opera.[12]

Premiéru ve Spojených státech amerických uvedla Peabody Chamber Opear v Baltimore roku 2013.[13] Evropa se seznámila s tímto dílem v inscenaci vytvořené pro festival v Aix-en-Provence roku 2015.[14] Tato inscenace se hrála i na jiných místech, například v Montpellieru, Nantes, Angers,[14] Lublani[15] a Lucemburku[16]. Roku 2016 ji hrála s velkým ohlasem experimentální scéna San Francisco Opera (SF Opera Lab),[17] roku 2017 studenti Hudební konzervatoře Brooklyn College v New Yorku.[18] V roce 2018 Svatbu nastudoval L’Atelier lyrique montrealské opery – tuto inscenaci ocenila Hudební rada Quebecu jako hudební událost roku.[19][20][21] – a také Milwaukee Opera Theatre[22], Bard College v Annandale[23] a Vysoká škola pro hudbu, divadlo a média v Hannoveru[24]. V témže roce byla rovněž koncertně provedena v Permu.[25]

Svatba byla po monoopeře Milostné písně (Love Songs) v roce 2018 druhá opera Any Sokolovićové, která byla provedena v Česku. V rámci bienále Dny nové opery Ostrava (NODO) byla uvedena 28. srpna 2020 na jevišti Divadla Antonína Dvořáka; v rámci celovečerního programu jí předcházela opera Hibiki, hibiki, vzhmoť! Marka Keprta. Šest rolí ve Svatbě ztvárnily členky sboru Národního divadla moravskoslezského.[4] Inscenace byla diváky přijata s nadšením[26] a i čeští recenzenti dílo uvítali a vysoce ocenili hudební nastudování a výkony představitelek[7][8][27][6][10]. Ostravská inscenace byla zpřístupněna rovněž prostřednictvím livestreamu a zaznamenával ji Český rozhlas.[26]