Světluška menší
Světluška menší (Lamprohiza splendidula), též také svítilka třpytivá, je druh brouka z čeledi světluškovitých. Je nejhojněji zastoupeným druhem v této čeledi v Česku. Stejně jako světluška větší bývá lidově nazývána svatojánská muška.
Světluška menší | |
---|---|
Světluška menší, sameček | |
Vědecká klasifikace | |
Říše | živočichové (Animalia) |
Kmen | členovci (Arthropoda) |
Třída | hmyz (Insecta) |
Řád | brouci (Coleoptera) |
Podřád | všežraví (Polyphaga) |
Čeleď | světluškovití (Lampyridae) |
Rod | Světluška (Lamprohiza) |
Binomické jméno | |
Lamprohiza splendidula Linnaeus, 1767 | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Popis
Samečci bývají 8–10 mm dlouzí, samičky bývají dlouhé 10 mm. Na hrudi, která vyčnívá i přes hlavu, jsou dvě velká transparentní pole, přes které vidí tmavé složené oči. Samečci světlušky menší se podobají samečkům světlušky větší, kteří však průhledná pole na hrudi nemají. Samečky a samičky světlušky menší lze od sebe snad rozeznat – samičky mají jen extrémně krátký pahýl křídel, takže se segmentace zadečku podobá larvám. Tělo samiček je krémově zbarvené a průsvitné, takže vnitřní orgány prosvítají. Díky tomu přes tělo pronikne světlo ze světelných orgánů, které jsou umístěné na spodní straně těla, a samička tak může za tmy přilákat samečky, i když nelítá a leze po zemi. Samečci mají plně vyvinutá a letu schopná křídla. Jejich tělo je zploštělé, hruď a krovky jsou šedočerné, odstávají od těla a tak během dne zakrývají nohy. Na rozdíl od samiček mají samečci pouze dva světelné orgány na břišní straně zadečku. Světelné orgány mají nápadně krémovou barvu. Kromě dospělců mají světelné orgány i larvy, kukly a vajíčka.
Rozšíření
Světluška menší se vyskytuje ve většině Evropy. Severní hranice jejího výskytu je Šlesvicko-Holštýnsko[1]. Lze ji najít na loukách, v zahradách a parcích. Během rojů za teplých nocích v červnu a červenci ji lze spatřit v krajině ještě hojně. V Sasku se během veřejného sčítání s názvem Kde tancují světlušky? mezi roky 2007 a 2009 během jednoho večera v jednom lužním lese napočítalo několik tisíc samečků[2]. Právě lužní lesy jsou pro světlušky ideální prostředí, v menším množství se vyskytují i ve vlhkých listnatých lesích.
Život
Světluška menší má tříletý životní cyklus. Larvy se vyklubou asi 35 dní po nakladení vajíček. Po 34 měsících se potom zakuklí a po 7 dnech klidové fáze se líhnou brouci. Dospělí samečci žijí 5–7 dní, dospělé samičky pak 7–10 dní[3]. Dospělci se objevují od poloviny května až do konce července, nejvíce jich je v poslední třetině června, kam spadá i svatojánská noc. Tak vznikl lidový název svatojánské mušky. Samečci začínají létat a svítit se soumrakem. Jejich světelné orgány uložené na přední břišní straně těla (ventrálně) svítí dolů k zemi a to stimuluje samičky, aby také svítily. Pokud si sameček povšimne na louce samičky, sletí k ní kolmo dolů. Páření a snášení vajíček probíhá na zemi. Oba dospělci umírají jen několik dní po páření a snůšce vajíček. Larvy se živí malými plži, které najdou podle slizu. Dospělci nepřijímají potravu, pouze vodu, žijí z tukových zásob, které si vytvořili během tříletého larválního stádia.
Galerie obrázků
- Sameček
- Sameček ze spodu
- Sameček shora
- Samička
- Samička ze spodu
- Samička shora
- Samička ze spodu, foceno bez blesku
- Samička shora, foceno bez blesku
- Samička shora, fotomontáž
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Kleiner Leuchtkäfer na německé Wikipedii.
- Matthias Nuß, Jörg Seidel: Historische Vorkommen des Glühwürmchens (Lamprohiza splendidula (Linnaeus, 1767)) in Sachsen (Coleoptera: Lampyridae). In: Sächsische Entomologische Zeitschrift. Band 3, 2008, ISSN 1864-2446, S. 30–38
- Michael Münch, Matthias Nuß, Jörg Seidel: Das Glühwürmchen (Lamprohiza splendidula (Linnaeus, 1767)) in Sachsen – Ergebnisse der sächsischen Suchaktion „Wo tanzt das Glühwürmchen?“ aus dem Jahr 2009 (Coleoptera: Lampyridae). In: Sächsische Entomologische Zeitschrift. Band 5, 2010, S. 40–48.
- Glühwürmchen (Lamprohiza splendidula (Linnaeus, 1767)) [online]. insekten-sachsen.de [cit. 2019-06-12]. Dostupné online. (anglicky)
Literatura
- Hans Helmut Schwalb: Beiträge zur Biologie der einheimischen Lampyriden Lampyris noctiluca GEOFFR. und Phausis splendidula LEC. und experimentelle Analyse ihres Beutefang und Sexualverhaltens. In: Zoologische Jahrbücher. Abteilung für Systematik. Band 88, Nr. 4, 1961, S. 399–550.
- Helgard Reichholf-Riehm: Insekten. Mit Anhang Spinnentiere (= Steinbachs Naturführer. 7). Mosaik-Verlag, München 1984, ISBN 3-570-01187-9.
Související články
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Kleiner Leuchtkäfer (Lamprohiza splendidula) na Wikimedia Commons
- Artsteckbrief
- Sächsische Suchaktion "Wo tanzt das Glühwürmchen?" von 2007-2009
- Uni Jena Archivováno 12. 12. 2005 na Wayback Machine
- Glühwürmchen Projekt, Zürich
- Startpunkt – Leuchtkäfer in Deutschland