Světci z Pomezí nad Ohří

Světci z Pomezí nad Ohří (dříve Mühlbach bei Eger) jsou pozdně gotické dřevěné sochy z doby kolem r. 1500–1510. Původně byly patrně součástí nedochovaného oltářního nástavce zasvěceného Panně Marii v kostele sv. Jakuba Většího v Mühlbachu. Jsou vystaveny v expozici chebské plastiky Galerie výtvarného umění v Chebu jako zápůjčka římskokatolické farnosti v Chebu.

Světci z Pomezí (kolem r. 1500)
Sv. Štěpán
Sv. Vavřinec

Historie

Původ soch není znám. Románský kostel sv. Jakuba Většího v Mühlbachu patří k nejstarším na Chebsku a podle řezenské matriky existoval již v 10. století. Jako filiální kostel chebské farnosti je doložen k roku 1200.[1] V době pozdního baroka byl přestavěn (1798–1799) a barokní vybavení bylo doplněno i některými gotickými sochami. Po válce se vysídlená obec dostala do přísně střeženého hraničního pásma a pokračovala její postupná devastace. Do Galerie výtvarného umění v Chebu se sochy dostaly během svozů z poničených objektů v pohraničí v 60. letech 20. století. Po roce 1990 byl kostel vyrabován a nakonec v havarijním stavu předán obci,[2] která ho nechala opravit.[3]

Popis a zařazení

Sv. Štěpán

Socha z lipového dřeva 101,5 × 34 × 21,5 cm, vzadu vyhloubená, se zbytky původní polychromie. Chybí levá ruka.

Sv. Štěpán drží v pravé ruce knihu se třemi kameny, které jsou symbolem jeho umučení.

Sv. Vavřinec

Socha z lipového dřeva 101 × 34,5 × 18 cm, vzadu vyhloubená, s nepatrnými zbytky polychromie. Chybějí obě ruce.

Identita Sv. Vavřince je určena na základě analogie. Oba světci jsou často zobrazováni společně, protože je pojí shodné církevní svěcení, mučednická smrt i místo pohřbení. Sv. Vavřinec přidržoval v levé ruce knihu a v chybějící pravé ruce nesl patrně svůj obvyklý atribut – rošt, na kterém byl umučen ohněm.

Sochy restaurovali J. Tesař (1972) a J. Živný (1986). Obě figury představují mladé a robustní muže, nakročené v lehkém kontrapostu. Základní tvar oválného obličeje s vystupující hranatou bradou, nízkým čelem, nasazením nosu a očnicových oblouků je společný, ale tvář sv. Vavřince ve srovnání se sv. Štěpánem postrádá živost a má poněkud loutkovité vzezření. Na sobě mají podkasané jáhenské dalmatiky se širokými rukávy a zdobeným lemem, prostřižené na bocích. Šíji a ramena světců zakrývá humerál. Delší záhyby drapérie s nevysokými ostrými hranami ve tvaru V nezasahují do vnitřního objemu soch a zůstávají na povrchu. Sochy se liší tvarem záhybů i mírou individualizace tváře a lze předpokládat, že vznikly podle různých předloh.[4]

Ševčíková řadí obě sochy k dílu anonymního chebského řezbáře, kterého označila jako Mistr Madony z Kamenné ulice. Je pro něj charakteristický dekorativnější způsob zpracování a formální řešení problémů bez hlubšího duchovního zaujetí. U prací nižší kvality se výraz soch stává prázdnou a líbezně se usmívající maskou.[5]

Původní švábská inspirace chebského sochařství, které s ní ztratilo přímý kontakt, přetrvala pouze v nenáročné a velmi zredukované formě. Nejsilnějším ohniskem vlivu se stalo francké sochařství, zejména v příklonu k plnější plasticitě a uplatnění tělesného objemu pod povrchem drapérie, typice hlav i záhybové skladbě drapérie s tvrdším zalamováním. Nejbližší protějšek chebského sv. Štěpána, kterého charakterizuje živější fyziognomie, lze nalézt v Eichstättu (sv. Vít, Kottingwörthwský oltář v biskupské kapli).[6] Vykoukal považuje za nejbližší ženský protějšek obou soch Madonu z kostela sv. Jošta, která je jim blízká i celkovým zpracováním sochařského tvaru, fyziognomií a pojetím drapérie.[4]

Díla připsaná Mistru Madony z Kamenné ulice
  • Sv. Kateřina a sv. Barbora z kláštera v Teplé
  • Madona z Kamenné ulice v Chebu
  • Sv. Jan Evangelista ze skupiny pod křížem (Cheb)
  • oltářní křídla se sv. Barborou a sv. Apolenou z Plané (Muzeum Tachov)
  • Sv. Štěpán a sv. Vavřinec, římskokatolická farnost Cheb

Jiná díla
  • Madona z kostela sv. Jošta

Reference
  1. Pomezí nad Ohří - dějiny
  2. Ohrožené kulturní památky: Kostel svatého Jakuba Staršího (Pomezí nad Ohří)
  3. Kostel sv. Jakuba Většího, Pomezí nad Ohří
  4. Vykoukal J, 2009, s. 208
  5. Ševčíková J, 1975, s. 31
  6. Ševčíková J, 1975, s. 32, 58

Literatura
  • Jiří Vykoukal (ed.), Umění gotiky na Chebsku, Galerie výtvarného umění v Chebu 2009, ISBN 978-80-85016-92-5
  • Marion Tietz-Strödel, Die Plastik in Eger von den frühen Gotik bis zur Renaissance, in: Lorenz Schreiner (ed.), Kunst in Eger. Stadt und Land, Wien, München 1992, s. 277–278
  • Mühlbach, CSR Mühlbach, CSSR Pomezi nad Ohri – Ortsgeschichte mit Bebilderung und familienkundlichen Hinweisen in: Heimatkreis Eger – Geschichte einer deutschen Landschaft in Dokumentationen und Erinnerungen. Herausgeber Egerer Landtag e. V. Amberg in der Oberpfalz, 1981, Seite 392 bis 395
  • Jana Ševčíková, Chebská gotická plastika, Galerie výtvarného umění v Chebu 1975
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.