Svěrací kazajka

Svěrací kazajka, neboli ochranný kabátek[1], je část oděvu tvaru krátkého kabátu či vesty s dlouhými rukávy fixovanými k obvodu těla. V psychiatrii se používá u různých duševních poruch jako jeden z tzv. omezovacích prostředků k zamezení volného pohybu horních končetin a dalších projevů pacienta, a to bez souhlasu dotčené osoby, s cílem předejít poškození jeho samotného, okolí a zajištění bezpečnosti a zdraví.[1]

Osoba ve svěrací kazajce

Vynalezena byla v roce 1790 francouzským čalouníkem Guilleretem pro potřeby pařížské nemocnice Bicêtre Hospital.[2] Svěrací kazajky byly používány u některých vězňů jako forma trestu či prostředek mučení.[3] Uplatnění nacházejí také při BDSM praktikách bondage.

V kulturním světě jsou využívány v eskapologii k únikům iluzionistů z jejich sevření. Britka Sofia Romerová vytvořila 9. června 2011 světový rekord v nejrychlejším úniku ze svěrací kazajky časem 4,69 sekundy. Následně byl zapsán do Guinnessovy knihy rekordů.[4]

V České republice použití ochranného kabátku či vesty ošetřuje § 39 zákona o zdravotních službách č. 372/2011 Sb, když jej zahrnuje mezi šest způsobů omezení volného pohybu pacienta.[5]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Straitjacket na anglické Wikipedii.

  1. MATKOVÁ, Eva; VENGLÁŘOVÁ, Martina; BABIAKOVÁ, Mira. Psychiatrická ošetřovatelská péče [online]. Praha: Grada Publishing, 2006 [cit. 2014-04-27]. Dostupné online.
  2. Centre scolaire du CHU de Bicêtre. chk-bicetre.scola.ac-paris.fr [online]. [cit. 2014-04-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-09-21.
  3. BLACK, Jack. You Can't Win. New York: Macmillan Company, 1926. S. 241–245.. (anglicky)
  4. Glenday, Craig (editor). Fastest escape from a straitjacket [online]. Jim Pattison Group, 2011-06-09 [cit. 2012-08-23]. Dostupné online. ISBN 978-1-904994-67-1. (anglicky)
  5. DAVID, Ivan. Použití omezovacích prostředků. e15 [online]. 2013-11-27 [cit. 2014-04-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-04-27.

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.