Svěcené oleje

Svěcené oleje (latinsky olea sancta, jednotné číslo Oleum sanctum) jsou v křesťanské liturgii svátostí olivové oleje speciálně požehnané a užívané k pomazání osob nebo k posvěcení chrámu či chrámových předmětů.

Postava nesoucí schránku na svěcené oleje, z křtitelnice v Möllnu, Šlesvicko-Holštýnsko 1509
Výklenek pro svaté oleje ve zdi chrámu Saint-Cloud v Birasu (Francie)
Schránka na tři druhy svěceného oleje pro katolickou liturgii; 1636

Pojem a jeho rozsah

Byzantská ampule - lahvička na svěcený olej, 6. století, Sýrie
Skříň na svěcené oleje v kapli chrámu v Saint-Denis, Paříž

Slovo olej pochází z latinského termínu oleum, který je odvozen z řeckého élaion a označuje olej lisovaný z oliv. Může sloužit jako lék, parfém, jídlo či k osvětlení. Pro účely křesťanských obřadů se užívá olej s příměsí balzámu. Význam tohoto speciálního oleje je vyjádřen přídavným jménem svěcený. Oleje světí biskup (či arcibiskup) během mše svaté, která se slaví v každé diecézi během Svatého týdne. Jsou distribuovány ve velkých nádobách (konvích či lahvích) k uložení v kostelech, kde se postupně rozlévají do tří druhů nádobek označených podle svého využití.

Historie

V židovsko-křesťanské tradici býval král před svým nastolením pomazán olejem, který zakládal jeho královskou hodnost. Ve Starém zákoně například Samuel pomazal krále Saula i krále Davida. Pomazání olejem symbolizovalo zasvěcení člověka vyvoleného Bohem k vládě královskou mocí, kněžstvím nebo prorockým posláním. Kristus je považován za pomazaného Boha, Mesiáše, obřadem pomazání se stal Božím prorokem. Jméno Kristus je řeckým překladem hebrejského termínu Mašiyachle a znamená „pomazaný“. Odtud se pak panovníci a světci označují "hlavy pomazané".

Využití

V křesťanské liturgii se používají tři druhy svatého oleje:

  • olej exorcismu nebo katechumenů (oleum catechumenorum nebo oleum sanctum), tj. k přípravě na křest (děti jsou pomazány těsně před křtem, dospělí mohou být pomazáni při zvláštním obřadu); nádobka se označuje "O.C."
  • olej nemocných (oleum infirmorum) ke svátosti nemocných, tj. k pomazání při slavení svátosti nemocných, nikoliv nutně zaopatření křesťanů před smrtí; nádobka se označuje "O.I."
  • křižmo (sanctum chrisma), pro pomazání při křtu, biřmování, a svěcení kněží a biskupů, vysvěcení chrámových předmětů (kalichy, křtitelnice, zvony) a částí chrámu (oltáře, konsekrační kříže na stěnách. Nádobka se označuje "S.C." Ve zjednodušené verzi se značí písmeny C, I, S.

Olej katechumenů a křižmo se používají spolu s vodou při křtu.

Nádoby a uložení

Od raně křesťanské doby slouží jako nádobky buď skleněné ampule, nebo keramické vázy typu lékythos,alabastron či pyxis), válcové kovové schránky (stříbrné, cínové, železné) s víčkem, zátkou či šroubovacím uzávěrem. V období gotiky byl zaveden typ nádobky se třemi spojenými válcovými prohlubněmi s jedním trojlistým víčkem, otvíracím na pant. Označení písmeny bylo zpravidla ryté na víčku. Pozdně gotické, renesanční a barokní nádobky mohou spočívat na noze s patkou. Svěcené oleje mají být uloženy v uzamčené skříni v kapli či v kredenci v sakristii kostela[1].

Odkazy

Reference

  1. Frencl, 1862, 111-115

Literatura

  • Innocencius Anton Frencl: Liturgika čili Vysvětlení služeb Božích a obřadů svaté katolické církve.. 2. vydání, Karel Bellmann: Praha 1862, s. 110-111, 113-115 (dostupné online)
  • Jan Merell: Malý bohovědný slovník. Praha 1963

Související články

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.