Surströmming

Surströmming ([sʉ̌ːʂtrømːiŋ]; švédsky kyselý sleď) je švédské rybí jídlo, které se vyrábí zkvašením rybího masa. Vyznačuje se mimořádně intenzivním zápachem.[1] Původně se jednalo o běžné jídlo chudých obyvatel severního Švédska. Ti je vyráběli především ze sleďů obecných, kteří byli loveni na jaře a nakládáni na několik měsíců do slaného láku, až lehce zkvasili. Kvašení prodloužilo trvanlivost výrobku v době, kdy byl kvůli válkám, které vedl Gustav I. Vasa, v zemi nedostatek soli.

Surströmming
Základní informace
Místo původu	Švédsko
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

„Klämma“ se surströmmingem, vařeným bramborem a syrovou červenou cibulí na chlebové placce (tunnbröd) s máslem před tím, než se obsah zabalí. K tomu sklenice plnotučného mléka.

Švédský surströmming se vyrábí z místního poddruhu Clupea harengus membras, který se loví v oblasti Höga kusten. Kvašením v něm vzniká kyselina propionová, kyselina máselná a sirovodík.[2] Pro vysoký obsah dioxinů musí mít pokrm výjimku z evropských hygienických předpisů.

Dnes se surströmming prodává tradičně od třetího srpnového čtvrtka podle královského nařízení z roku 1937, jež mělo zabránit předčasnému prodeji nedozrálého produktu.[3] Asi měsíc před tímto datem se ryby zavařují do konzerv, ve kterých pokračuje kvašení, takže se dna konzerv vyboulí. Z důvodu možného protržení konzerv a intenzivního zápachu obsahu některé letecké společnosti (např. Britishs Airways nebo Air France) výslovně zakazují tento druh konzerv převážet na palubě letadel.[4] Nájemní smlouvy ve Švédsku také mohou obsahovat požadavek, aby se v bytě nekonzumoval surströmming.[5]

Surströmming se servíruje na několik způsobů, často spolu s dalšími přílohami zabalený do chlebové placky. Podává se k němu místní druh brambor Mandelpotatis, cibule, máslo a aquavit.

V roce 1999 byla založena organizace Surströmmingsakademien, zaměřená na propagaci tohoto pokrmu. Švédsko pro něj také usiluje o udělení chráněného označení EU.[6]