Suma proti pohanům

Akvinský zde uvažuje, co dokáže lidský rozum říci o Boží existenci. Boží existence je pro lidi přirozená, protože o ní slýchají od útlého věku. I přesto ale Akvinský potřebuje najít o její existenci důkaz. Své důkazy staví na Aristotelově Fyzice a následně dokazuje různé pravdy o boží přirozenosti: Bůh je věčný, neměnný, nehmotný a prostý jakékoliv složenosti.[3]

Kniha se zabývá charakteristickými vlastnostmi Boha vůči zemi a rovněž jeho všemohoucností. Také je zde rozebráno, do jaké míry je jeho všemohoucnost omezená (nemůže například vrátit čas). Akvinský byl přesvědčen, že Bůh nestvořil svět z ničeho hmotného a že vznik světa se neodehrával v čase. V této knize se také věnuje nadpřirozeným bytostem, jako jsou duše a andělé. Andělé jsou podle něj svobodné formy života, nevázající se na hmotné tělo. Oproti tomu duše jsou s tělem propojeny.[4]

Zde se Akvinský zamýšlí nad otázkami dobra a zla. Nejvyšší mocností dobra je podle něj Bůh, avšak zlo svou nejvyšší mocnost nemá, protože zlo samo o sobě nemá příčinu. Veškeré jsoucno však existuje díky Bohu a zapadá sem i zlo. Člověk pozná spokojenost, až když do svého srdce vpustí Boha. Akvinský dochází k závěru, že na člověka působí vesmírná tělesa. Magii si vysvětluje jako vliv zlých zavržených andělů. Rovněž popisuje zákon, který nás nutí milovat a ctít Boha a všechno kolem nás. Také se zabývá tématy, jako jsou například hřích, potraty a chudoba z vlastního rozhodnutí.[5]

V této knize Akvinský rozebírá poznání Boží trojice. V další části této knihy Akvinský tvrdí, že na sebe Bůh vzal podobu Ježíše Krista, aby mohl sestoupit na tento svět, a v poslední části rozebírá křesťanské svátosti a vzkříšení. Někteří lidé považovali za zbytečné rozdělení mezi lidskými a Božskými pravdami. Akvinský se obhajoval tím, že tak učinil jen proto, aby jeho nauku lidé lépe poznali, a také tvrdil, že ve skutečnosti existuje jen jedna pravda a to ta Boží.[6]