Sud Aviation SE-116 Voltigeur

Sud Aviation SE-116 Voltigeur byl vojenský letoun poháněný dvojicí turbovrtulových motorů vzniklý ve Francii koncem 50. let 20. století jako stroj určený k provádění průzkumu a útoků na pozemní cíle. Vznikly tři kusy, ale sériová výroba typu nebyla zahájena.

SE-116 Voltigeur
SE-116 Voltigeur s motory Wright Cyclone
Určenípozorovací a lehký bitevní letoun
VýrobceSud Aviation
ŠéfkonstruktérJean Poitu
První let5. června 1958
Charakterprogram zrušen
UživatelArmée de l'Air
Vyrobeno kusů3
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vznik a vývoj

V roce 1958 se Francie nacházela uprostřed konfliktu v Alžírsku a pociťovala potřebu protipovstaleckého letounu, schopného pozorování bojiště, fotografického průzkumu i přímé podpory pozemních sil. Byl zahájen program, který vedl ke vzniku tří strojů: Sud Aviation SE-116 Voltigeur, SIPA S.1100 a o něco později také Dassault Spirale,[1]:s.191[2] vesměs dvoumotorové vrtulové letouny.

SE-116, původně známý jako Fonceur[3] (hráč), byl později pojmenován Voltigeur, podle voltižérů, druhu vojska z napoleonských válek. Jednalo se o samonosný dolnoplošník s lichoběžníkovým křídlem i vodorovnou ocasní plochou, svislá ocasní plocha byla vysoká a široká.

První prototyp byl poháněn dvěma hvězdicovými motory Wright Cyclone o výkonu 800 hp (596,56 kW), montovanými před náběžnou hranou křídla, s motorovými gondolami přesahujícími až za odtokovou hranu nosné plochy. U druhého prototypu byly pístové motory nahrazeny turbovrtulovými typu Turbomeca Bastan o výkonu 760 k (559 kW) v nových motorových gondolách s menším čelním průřezem. Stroj měl zatahovací příďový podvozek, jehož hlavní nohy se zatahovaly směrem dozadu do motorových gondol, příďová noha se zatahovala do přídě.[1]:s.187 Hlavní podvozkové nohy nesly zdvojená kola.[4]

Pilotní prostor byl konvenčního provedení s bohatým prosklením, včetně stanoviště v přídi trupu, nabízejícím osádce dobrý výhled i směrem dolů.[1]:s.187 Na bocích trupu za křídlem stroj nesl aerodynamické brzdy[4]. Výzbroj byla představována dvěma kanóny ráže 30 mm a šesti závěsníky pro pumy nebo rakety.[1]:s.187

Prototyp poháněný pístovými motory poprvé vzlétl 5. června 1958 pilotovaný Rogerem Carpentierem, který 15. prosince téhož roku také provedl zálet verze s turbovrtulovými motory. O několik týdnů později, 9. ledna 1959, testovací osádka ve složení Carpentier, Yves Crouzet a Marcel Hochet zahynula při nehodě, poté co během letu vysokou rychlostí došlo k třepetání ocasních ploch.[3]

Po zkouškách prvního exempláře předsériového provedení SE-117, provedených ve spolupráci s Marcelem Dassaultem, byl vývojový program opuštěn, spolu s plány na vývoj rychlé transportní verze SE-118 Diplomate.[1]:s.187

Varianty

Údaje podle[1]:s.187

SE-116 Voltigeur
První dva prototypy, jeden s hvězdicovými motory Wright Cyclone a druhý s turbovrtulovými Turbomeca Bastan.
SE-117 Voltigeur
Třetí vyrobený kus, poháněný motory Bastan a představující produkční provedení, testovaný ve spolupráci s Marcelem Dassaultem.
SE-118 Diplomate
Nerealizovaný projekt rychlého transportního letounu.

Specifikace (SE-117 Voltigeur)

Údaje podle[3]

Technické údaje
  • Osádka: 2–3
  • Rozpětí: 17,97 m
  • Délka: 12,28 m
  • Nosná plocha: 41,72 m²[1]:s.187
  • Výška: 5,71 m
  • Prázdná hmotnost: 4200 kg
  • Vzletová hmotnost: 6520 kg
  • Pohonná jednotka: dva turbovrtulové motory Turbomeca Bastan pohánějící třílisté vrtule
  • Výkon motoru: 760 k (559 kW)

Výkony
  • Maximální rychlost: 455 km/h
  • Délka rozjezdu: 200–290 m
  • Délka dojezdu: 200 m

Výzbroj

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Sud Aviation SE-116 Voltigeur na anglické Wikipedii.

  1. Gaillard 1990
  2. Tour d'Horizons. Flight. 27. února 1959, čís. 2614, s. 287. Dostupné online. (anglicky)
  3. Bridgman 1959
  4. Military Aircraft of the World. Flight. 20. června 1958, roč. 73, čís. 2578, s. 856. Dostupné online. ISSN . (anglicky)

Literatura
  • BRIDGMAN, Leonard. Jane's All the World's Aircraft 1959-60. London: Sampson Low, Marston & Co, 1959. S. 144. (anglicky)
  • GAILLARD, Pierre. Les avions français de 1944 à 1964. Paris: Éditions EPA, 1990. ISBN 2-85120-350-9. (francouzsky)
  • TAYLOR, Michael J.H. Jane's Encyclopedia of Aviation. London: Studio Editions, 1989. Dostupné online. ISBN 1-85170-324-1. S. 81. (anglicky)

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.