Sturmpanzer IV Brummbär

Brummbär SdKfz 166 bylo německé útočné dělo užívané za druhé světové války. Vzniklo dle požadavku na samohybné dělo, které by bylo chráněno před nepřátelskou palbou a schopno operování přímo na bojišti. Počátky vývoje spadají do roku 1942 a zajímal se o ně i samotný Adolf Hitler. Na podvozku tanku Panzer IV byla instalována nástavba z pancéřových desek, přičemž síla pancíře činila 20 až 100 mm. V nástavbě byla zabudována houfnice StuH 43 ráže 150 mm, která měla krátkou 180centimetrovou hlaveň. Maximální dostřel činil 4300 metrů, zásoba vezené munice byla 38 nábojů. První stroje neměly žádnou zbraň proti pěchotě, osádka se mohla chránit pouze svými osobními zbraněmi, když střílela z průzorů. V létě roku 1943 byl stroj modernizován. Došlo k instalaci lehčí houfnice StuH 43/1 L/12, Brummbär byl osazen kulometem MG 34, byly provedeny další změny. Velká část obrněnců ještě měla představné boční pancéřování, tzv. Schürzen (zástěry). Do roku 1945 bylo vyrobeno celkem 306 kusů tohoto stroje.

Brummbär
Typ vozidla	samohybná houfnice
Země původu	Německo
Historie
Výrobce	Arsenal Vídeň (Serie I–III) Deutsche Eisenwerke (Serie IV)
Návrh	1942–43 (Alkett)
Období výroby	1943–45
Vyrobeno kusů	306
Základní charakteristika
Posádka	5 osob
Délka	5,93 m
Šířka	2,88 m
Výška	2,52 m
Hmotnost	28,2 t
Pancéřování a výzbroj
Pancéřování	20 - 100 mm
Hlavní zbraň	houfnice StuH 43, později StuH 43/1L/12 ráže 150 mm
Sekundární zbraně	prvních 20 kusů ne, další 1 - 2 kulomety MG 34 ráže 7,92 mm
Pohon a pohyb
Pohon	Maybach HL 120 TRM 296 k (220 kW)
Odpružení	listová pružina
Max. rychlost	40 km/h na silnici
Poměr výkon/hmotnost	10,64 PS/tunu
Dojezd	210 km