Sturer Emil

12.8 cm Selbstfahrlafette auf VK30.01(H) „Sturer Emil“ („Tvrdohlavý Emil“) byl experimentální německý stíhač tanků z období druhé světové války. Byl založen na podvozku Henschel VK3001 prodlouženém o jedno pojezdové kolo a vyzbrojen kanonem Rheinmetall 12,8 cm K L/61. Toto dělo mělo odměr 14° na každou stranu, náměr +10° a −15°. V bojovém prostoru vezl 15 granátů pro hlavní dělo. Sturer Emil byl vyroben ve dvou kusech (s názvem Max a Moritz) a oba sloužily na východní frontě. Jedno vozidlo bylo zničeno a druhé ukořistěno u Stalingradu v lednu 1943.

Nákres
Sturer Emil
Sturer Emil v tankovém muzeu Kubinka
Typ vozidlastíhač tanků
Země původu Německo
Historie
Návrh1941
Období výroby1942
Vyrobeno kusů2
Ve službě1942-1943
Základní charakteristika
Posádka5
Délka9,7 m
Šířka3,16 m
Výška2,7 m
Hmotnost35 tun
Pancéřování a výzbroj
Pancéřování15 - 50 mm
Hlavní zbraňRheinmetall PaK 40 L/61 128 mm
Sekundární zbraněMG 34
Pohon a pohyb
Pohonvodou chlazený Maybach HL116, V-6,
300 k (220 kW)
Max. rychlost25 km/h
Poměr výkon/hmotnost8,57 k/tunu

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.