Struthiomimus

Struthiomimus; Stratigrafický výskyt: Svrchní křída, asi před 77 až 66 miliony let
	Rekonstrukce vzezření rodu Struthiomimus
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia);
Kmen	strunatci (Chordata);
Třída	plazi (Sauropsida);
Nadřád	dinosauři (Dinosauria);
Řád	plazopánví (Saurischia);
Podřád	Theropoda;
Infrařád	Ornithomimosauria;
Čeleď	Ornithomimidae;
Rod	Struthiomimus;
Binomické jméno
	Struthiomimus altus; Osborn, 1917
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Struthiomimus ("napodobitel pštrosa"), žil asi před 77 až 66 miliony let (pozdní svrchní křída) na území dnešní Kanady a USA (například souvrství Dinosaur Park a souvrství Oldman). Strutiomimus je známý z kompletní, dobře zachované kostry a několika dalších nekompletních koster. Někteří sem dříve řazení jedinci byli později překlasifikováni (například rod Rativates z Alberty).[1]

Rozměry

Druh S. altus byl všežravý, zhruba 4 metry dlouhý a 150 kg vážící ornitomimidní ("pštrosí") dinosaurus.[2] Druh S. sedens byl poněkud větší, dosahoval délky až 4,8 metru a hmotnosti kolem 350 kilogramů.[3] V roce 2009 byla hmotnost exempláře BHI 1266 odhadnuta za pomoci přesného laserového měření kostry na 423 kilogramů.[4] Délka velkých jedinců mohla dosáhnout 5 metrů a hmotnost několika stovek kilogramů.[5]

Popis

Mnohými anatomickými znaky připomínal současného pštrosa - měl malou hlavu s velkýma očima, bezzubé čelisti zakončené zobákem, dlouhý krk, krátký trup a dlouhé, pro běh uzpůsobené nohy. Velký počet podobných znaků ukazuje na přizpůsobení se podobnému způsobu života jako pštros. Na rozdíl od něj však strutiomimus neměl křídla a disponoval dlouhým tuhým ocasem. Namísto křídel měl tříprsté přední končetiny, které byly poměrně dlouhé a zakončené silnými zahnutými drápy. Dříve se někteří odborníci domnívali, že pštrosovití dinosauři nosili přední končetiny skrčené s dlaněmi obrácenými dozadu. Nyní se ale všeobecně přiklánějí k názoru, že končetiny byly stejně jako u ostatních neptačích teropodů a ptáků směrovány dlaněmi dovnitř. Není zcela jisté, zda měl holou šupinatou kůži nebo zda jeho tělo pokrývalo primitivní peří.

Kostra strutiomima

Paleoekologie

Ke své obraně využíval dobrý zrak, schopný odhalit blížící se nebezpečí. Pokud ale došlo k napadení menším dravcem, bránil se kopáním svých silných nohou. Před většími dravci se však vždy dával na útěk. Při běhu mohl dosahovat rychlosti přes 60 km/h a současně dokázal poměrně rychle měnit směr, kdy pomocí svého ocasu udržoval rovnováhu.

Reference

Socha, V. (2019). Legenda jménem Tyrannosaurus rex. Pavel Mervart, ISBN 978-80-7465-369-8. (str. 274-276)
Paul, G. S. (2010). The Princeton Field Guide to Dinosaurs. Princeton University Press, str. 115 (anglicky)
Paul, G. S. (2010). The Princeton Field Guide to Dinosaurs. Princeton University Press, str. 117 (anglicky)
Bates, K. T., Manning, P. L., Hodgetts, D., & Sellers, W. I. (2009). Estimating Mass Properties of Dinosaurs Using Laser Imaging and 3D Computer Modelling. PLoS ONE, 4(2), e4532. http://doi.org/10.1371/journal.pone.0004532
Holtz, Thomas R., Jr.; Rey, Luis V. (2007). Dinosaurs: The Most Complete, Up-to-Date Encyclopedia for Dinosaur Lovers of All Ages (Aktualizovaný internetový dodatek). New York: Random House. ISBN 978-0-375-82419-7.

Literatura

Marsh, O. C. (1892). "Notice of new reptiles from the Laramie Formation." American Journal of Science, Series 3, 43: 449–453.
Makovicky, Peter J.; Kobayashi, Yoshitsugu; and Currie, Philip J. (2004). "Ornithomimosauria". In Weishampel, David B.; Dodson, Peter; and Osmólska, Halszka (eds.). The Dinosauria (2nd ed.). Berkeley: University of California Press. pp. 137–150. ISBN 0-520-24209-2.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Struthiomimus na Wikimedia Commons
SOCHA, Vladimír. Napodobitel pštrosa Struthiomimus. OSEL.cz [online]. 30. listopadu 2017. Dostupné online. (česky)

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.

[1] Socha, V. (2019). Legenda jménem Tyrannosaurus rex. Pavel Mervart, ISBN 978-80-7465-369-8. (str. 274-276)

[2] Paul, G. S. (2010). The Princeton Field Guide to Dinosaurs. Princeton University Press, str. 115 (anglicky)

[3] Paul, G. S. (2010). The Princeton Field Guide to Dinosaurs. Princeton University Press, str. 117 (anglicky)

[4] Bates, K. T., Manning, P. L., Hodgetts, D., & Sellers, W. I. (2009). Estimating Mass Properties of Dinosaurs Using Laser Imaging and 3D Computer Modelling. PLoS ONE, 4(2), e4532. http://doi.org/10.1371/journal.pone.0004532

[5] Holtz, Thomas R., Jr.; Rey, Luis V. (2007). Dinosaurs: The Most Complete, Up-to-Date Encyclopedia for Dinosaur Lovers of All Ages (Aktualizovaný internetový dodatek). New York: Random House. ISBN 978-0-375-82419-7.