Steven MacLean

Steven MacLean po střední škole absolvoval bakalářské studium fyziky na Yorské univerzitě York University v Torontu, které dokončil roku 1977. Současně v letech 1974–1976 pracoval na katedře sportu Yorské univerzity, do roku 1977 soutěžil v kanadské reprezentačním družstvu kanadských gymnastů. Doktorát (Ph.D.) ve stejném oboru získal roku 1983.[1] Poté pracoval na Stanfordově univerzitě u nositele Nobelovy ceny Arthura Schawlowa, věnoval se výzkumu v oblasti laserové spektroskopie a optoelektroniky.[2]

Roku 1983 se přihlásil do prvního kanadského náboru astronautů, prošel všemi koly výběru a od 5. prosince 1983 patřil mezi úspěšnou šestici.[1] Oddíl astronautů byl začleněn pod Národní výzkumnou radu (NRC, National Research Council), od roku 1989 funguje v rámci Kanadské kosmické agentury (CSA, Canadian Space Agency). Od února 1984 se připravoval v Johnsonově vesmírném středisku v Houstonu na roli specialisty pro užitečné zatížení.[1] Prvním Kanaďanem v kosmu se nakonec v říjnu 1984 stal jeho kolega Marc Garneau (mise STS-41-G), MacLean byl v prosinci 1985 zařazen do posádky letu STS-71-F plánovaného na rok 1987. Po katastrofě raketoplánu Challenger v lednu 1986 byl let odložen a přejmenován na STS-52.

V letech 1987–1993 se podílel na vývoji kamerového systému určeného k získání dat pro řízení robotického manipulátoru Canadarm, současně v letech 1988–1991 zastával funkci poradce v programu Strategic Technologies in Automation and Robotics, STEAR.[2]

Do vesmíru odstartoval na palubě raketoplánu Columbia až 22. října 1992 ve funkci specialisty pro užitečné zatížení. Let byl věnován především vypuštění italské družice Lageos 2 a amerických a kanadských materiálových experimentů. Columbia přistála 1. listopadu, let trval 9 dní, 20 hodin a 56 minut.[3]

V letech 1993–1994 byl generálním ředitelem programu kanadských pilotovaných letů. Zodpovídal za kanadské experimenty prováděné při letech Shuttlů, vyjednal 9 z 13 kanasdských kosmických letů.[2] V letech 1996–1998 absolvoval v Johnsonově vesmírném středisku v Houstonu společný výcvik s astronauty 16. náboru NASA, který završil ziskem kvalifikace letového specialisty raketoplánu. Poté pracoval v různých funkcích v Johnsonově středisku.[1]

V únoru 2002 byl zařazen do posádky letu STS-115, naplánovaného na rok 2003. Po havárii raketoplánu Columbia byl let nadlouho odložen.[1] V mezidobí se MacLean podílel na snažení NASA o zvýšení bezpečnosti letů raketoplánů.[2]

Podruhé se na oběžnou dráhu Země dostal až 9. září 2006 v raketoplánu Atlantis. Cílem mise byla doprava a montáž částí ITS-P3 a ITS-P4 hlavního nosníku stanice Mezinárodní vesmírné stanice a slunečních panelů. Během montážních prací podnikli astronauti tři výstupy do otevřeného vesmíru, Williams se účastnil jednoho z nich. V otevřeném vesmíru strávil celkem 7 hodin a 11 minut. Let trval 11 dní, 19 hodin a 7 minut, raketoplán přistál 21. září 2006.[4]

V letech 2007–2008 řídil sbor kanadských astronautů. K 1. září 2008 byl jmenován prezidentem Kanadské kosmické agentury.[2]

Steven MacLean je ženatý, má dva syny a dceru.[1]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Steven MacLean na Wikimedia Commons
• Osoba Steven MacLean ve Wikicitátech
• NASA, Lyndon B. Johnson Space Center. Biographical data. Steven (Steve) Glenwood MacLean (Ph.D.) [online]. Houston: rev. 2010-8 [cit. 2012-03-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-02-16. (anglicky)