Steve Biko

Narodil se v roce 1946 v oblasti dnešního východního Kapska. Jeho rodiče byli Mzingayi Mathew a Alice 'Mamcete' Biko. Jeho otec byl vládním úředníkem a matka služkou v domech bílých obyvatel. Jeho otec, který studoval práva, zemřel v roce 1950.

Byl příslušníkem národa Xhosů, mluvil plynně anglicky a afrikánsky. Navštěvoval školy Brownlee Primary School a Charles Morgan Higher Primary School. V roce 1964 byl poslán na internátní školu Lovedale High School ve městě Alice. Ze školy byl ale brzy vyloučen za svůj politický aktivismus. Ve stejné době byl jeden z jeho bratrů zatčen za členství v organizaci Poqo (dnes známá jako Azaniánská lidová osvobozenecká armáda). Po vyloučení nastoupil na katolickou St. Francis College na předměstí Mariannhill v Pinetown. Nakonec studoval medicínu na lékařské škole University of Natal v Natalu. I z té byl ale vyloučen (roku 1972) kvůli svým politickým názorům.

V roce 1970 se oženil s Ntsiki Mashalaba. Měli spolu dvě děti Nkosinathi (*1971) a Samora. Měl také dvě děti s lékařkou Dr. Mamphelou Ramphele, která byla členkou hnutí Black Consciousness., dceru Lerato (*1974), která zemřela dva měsíce od narození na zápal plic, a syna Hlumela (*1978). Měl dceru i s Lorraine Tabane, pojmenovanou Motlatsi (*1977).

Byl členem multirasové organizace Národní unie jihoafrických studentů (NUSAS). Brzy však nabyl dojmu, že nebílí studenti potřebují vlastní organizaci, a proto spoluzaložil Jihoafrickou studentskou organizaci (SASO). Cílem organizace bylo propagovat černošskou soběstačnost a uvědomění. V roce 1968 byl zvolen prvním předsedou organizace SASO. Tato organizace přerostla do hnutí Black Consciousness. Biko byl v kontaktu i se Světovou studentskou křesťanskou federací (WSCF).

V 70. letech byl aktivní během nepokojů proti apartheidu v Durbanu. V roce 1972 byl kvůli svým politickým postojům vyloučen z University of Natal. Téhož roku se stal čestným předsedou Kongresu černých obyvatel. V únoru 1973 mu bylo z nařízení vlády zakázáno mluvit na veřejnosti a setkávat se s více než jednou osobou naráz. Jeho pobyt byl omezen pouze na okrsek King William's Town. Stejně tak nesměl mluvit s novináři či psát pro noviny. I přes represe založil řadu organizací, jako Zanempilo, Zimele Trust Fund, Njwaxa Leather-Works Project a Ginsberg Education Fund.

Jeho aktivity a činnost hnutí napomohly v červnu 1976 k povstání ve městě Soweto. Povstání bylo brutálně potlačeno (stovky mrtvých) a hnutí Black Consciousness se poté stalo cílem častých represí.

Dne 18. srpna 1977 byl zadržen policií během silniční kontroly u města Port Elizabeth. Během výslechu, který trval dvacet dva hodin byl mučen a zbit do kóma. Během svého pobytu na policejní stanici Walmer utrpěl vážné poranění hlavy a během dne býval připoután k okenní mříži.

Dne 11. září 1977 ho policie naložila do Land Roveru, nahého a spoutaného, s cílem ho dopravit do 1100 km vzdálené vězeňské nemocnice v Pretorii. Zemřel krátce po převozu dne 12. září. Policie dlouho tvrdila, že oficiálním důvodem smrti byla hladovka, ale pitva později odhalila podlitiny, oděrky a smrtelné krvácení do mozku, způsobené zraněním na hlavě. Toto zjištění mnozí považují za důkaz, že byl Biko zavražděn policií. O případu hodně psal novinář Donald Woods, který o Bikovi vydal i knihu.

Na pohřeb dorazilo okolo 10 000 lidí. V roce 1978 byli policisté spojovaní s vězněním Bikoa zproštěni obvinění. V červenci 1979 bylo rozhodnuto, že rodina Bikoa obdrží odškodnění 78 000 dolarů. O rok později napsal Peter Gabriel píseň Biko.

V roce 1987 byly souborně vydány jeho spisy v knize I Write what I Like: A Selection of His Writings. O jeho životě bylo natočeno i několik dokumentárních filmů The Life and Death of Steve Biko (1977) a The Biko Inquest (1985). A také celovečerní film Volání svobody (1987), který režíroval Richard Attenborough a hlavní roli si zahrál Denzel Washington; film se soustředí i na osudy novináře Donalda Woodse, kterého si zahrál Kevin Kline.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Steve Biko na Wikimedia Commons
• Osoba Steve Biko ve Wikicitátech