Stephen Edelston Toulmin

Ve svých mnoha pracích, Toulmin poukázal na to, že absolutismus (zástupovaný teoretickými či analytickými argumenty), má omezenou praktickou hodnotu. Absolutismus je odvozen z Platónovy idealizované formální logiky, kteroá obhajuje univerzální pravdu; proto, absolutisté věří, že morální problémy mohou být vyřešeny dodržováním standardních souborů mravních zásad, bez ohledu na kontext. Naopak, Toulmin tvrdí, že mnohé z těchto takzvaných standardních principů jsou irelevantní pro reálné situace s nimiž se setkávají lidé v každodenním životě.

Aby rozvinul své tvrzení, představil koncept argumentačních oblastí. V knize In The Uses of Argument (1958), Toulmin tvrdí, že některé aspekty argumentů se liší podle jednotlivých oblastí, a proto se nazývají "na oblasti - závislé" zatímco ostatní aspekty argumentace jsou stejná po celou dobu ve všech oblastech, a jsou proto nazývají "na oblasti - neměnné". Toulmin věří, že vadnost absolutismu, spočívá v jeho neznalosti "na oblasti - závislém" aspektu argumentu; absolutismus předpokládá, že všechny aspekty argumentu jsou "na oblasti - neměnné".

V kinze Human Understanding (1972) (1972) Toulmin naznačuje, že antropologové byli v zlákáni na stranu relativistů, protože si všimli vlivu kulturních variací na racionálních argumentech. Jinými slovy, antropolog nebo relativista přeceňuje významný aspekt argumentů které jsou "na oblasti - závislé" a opomíjí nebo neví o "na oblasti - neměnných" prvcích. S cílem poskytnout řešení problémů absolutismu a relativismu se Toulmin pokouší během jeho práce na tvorbě norem, které nejsou ani absolutistické ani relativistické pro posuzování hodnoty myšlenek.

V Cosmopolis (1990) stopuje filozofy v "Pátrání po jistotě" zpět k Descartovi a Hobbesovi a chválí Deweye, Wittgensteina, Heideggera, a Rortyho pro opuštění této tradice.

V Cosmopolis hledá Toulmin původ moderního důrazu na univerzálnost (filosofové, kteří "Pátráli po jistotě"), a kritizuje moderní vědy a filozofy za to, že ignorují v praktických otázkách preference pro abstraktní a teoretické otázky. Například honba za absolutismem a teoretickými argumenty postrádá praktičnost a v jeho pojetí se jedná o jeden z největších defektů moderní filozofie . Stejně tak cítil ztenčení morálky v oblasti přírodních věd, která odvedla pozornost od praktických otázkek týkajících se ekologie k výrobě atomové bomby. Toulmin se tento problém snažil vyřešit prosazováním návratu k humanismu, který se skládá ze čtyř návratů:

1.) návrat k ústní komunikaci a diskurzu, důvod, který byl zamítnut moderní filozofy, jejichž vědecký důraz je kladen na vytištěné dokumenty

2.) návrat k zvláštním nebo ojedinělým případům, které se zabývají praktickými morálními otázkami, vyskytujícími se v každodenním životě (na rozdíl od teoretických principů, které mají omezenou praktičnost)

3.) návrat k místním nebo konkrétním kulturním a historickým kontextům

4.) návrat k časovosti, z mimočasových problémů s věcmi, jejichž racionální význam závisí na časové ose našeho rozřešení. Zde navazuje na tuto kritiku v knize Return to Reason(2001), kde se snaží osvětlit neduhy, které, podle jeho názoru, způsobil univerzalismus v sociální sféře. Řeší mimo jiné, rozdíl mezi mainstreamovými etickými teoriemi a etické nejasnosti v reálném životě.

V knize Reason in Ethics (1950). která byla jeho disertační prací, stanovuje dobré důvody, jak přistupovat k etice. Kritizuje to, co považuje za subjektivismus a emotivismus filozofů, jako je A. J. Ayer, protože podle jeho názoru selhali v posuzování etického uvažování.

Oživením kazuistiky (také známé jako případová etika) se Toulmin snažil najít střední cestu mezi extrémy absolutismu a relativismu. Kazuistika byla praktikována široce v průběhu středověku a renesance, kdy řešila morální problémy. Přestože kazuistika z velké části vymizela v moderní době, se Toulmin ve spolupráci s Albertem R. Jonsenem sanží v knize: The Abuse of Casuistry: A History of Moral Reasoning, prokázat účinnost kasuistiky a praktické argumentace během středověku a renesance, účinně tyto metody oživují jako přípustné metody argumentace.

Kazuistika využívá absolutistických principů, které se nazývají "typické" nebo "paradigmatické případy," aniž by se uchylovala k absolutismu. Používá standardní principy (např. posvátnost života) referenčních značek v morálních argumentech. Jednotlivý případ se pak porovnává tak, aby kontrastoval s typickým případem. Vzhledem k tomu, že individuální případ, který je zcela totožný s typickým případem, lze morální soud provést okamžitě s použitím standardních morálních zásady, zavedených v typickém případě. V situaci, kdy se jednotlivý případ liší od případu typického, budou rozdíly kriticky vyhodnoceny, aby se dospělo k racionálnímu tvrzení.

Díky postupu kazuistiky, Toulmin s Jonsen identifikovali tři problémové situace v mravních úvahách:

1.) typický případ je totožný s jednotlivým případem nejednoznačně

2.) dva typické případy se vztahují ke stejnému jednotlivému případu protichůdným způsobem

3.) bezprecedentní jednotlivý případ nastane, když nemůže být porovnán nebo dán do kontrastu k jakémukoliv typickému případu.

Díky použití kazuistiky, Toulmin prokázal a posílil jeho dřívější důraz na význam srovnání morálních argumentů, tj. že význam neřeší absolutismu ani relativní teorie.

V roce 1972 Toulmin publikoval knihu Human Understanding, ve které tvrdí, že změna konceptu je evoluční proces. V této knize Toulmin napadá Thomase Kuhna a koncepční změny v jeho vlivném díle Struktura vědeckých revolucí. Kuhn tvrdil, že koncepční změna je revoluční proces (na rozdíl od procesu evolučního), během kterého se vzájemně souteží a vylučují paradigmata, přičemž jedno paradigma nahradzuje druhé. Toulmin kritizoval relativistické prvky Kuhnovy práce a tvrdí, že vzájemné vylučování paradigmat neposkytuje žádný základ pro srovnávání. To z Kuhna delá relativistu a přes chybné zdůrazňuje "pole variantu", zatímco ignoruje "pole invariantu" nebo běžně sdílenou argumentaci či vědecká paradigmata.

Na rozdíl od Kuhnova revolučního modelu Toulmin navrhl evoluční model koncepční změny, který je srovnatelný s modelem Darwinovy biologické evoluce. Toulmin uvádí, že koncepční změnou je proces inovace a výběru. Inovace odpovídá za vzhled koncepčních variant, zatímco výběr odpovídá za přežití a přetrvávání nejlepších koncepcí. Inovace nastane, když se odborníci z určitého oboru začínají dívat na věci jinak než jejich předchůdci. Výběr podrobuje inovativní koncepty procesu diskuse a vyhledávání chyb kdy tento proces Toulmin nazývá "fórum soutěžících". Nejzdravější koncept přežije "fórum soutěžících" jako původní nebo revidované tradiční pojetí.

Z hlediska absolutistického pohledu, jsou koncepty buď platné nebo neplatné bez ohledu na kontext. Z pohledu relativistů není ani jeden koncept lepší, ani horší než soupeřící koncept z jiného kulturního kontextu. Z Toulminova úhlu pohledu závisí zhodnocení na způsobu srovnání, které určuje, zdali má jeden koncpet lepší schopnost vypovídat o svách pojmech, než druhý.