Stelarátor

Stelarátor je zařízení pro magnetické udržení horkého plazmatu, vyvinuté Lymanem Spitzerem v roce 1950 pro jadernou fúzi. Později je v dosažených parametrech plazmatu předstihly tokamaky, ale vývoj stelarátorů pokračuje[1][2][3]. Největším zařízením současnosti je Wendelstein 7-X v německém Greifswaldu.[4]

Stelarátor HSX (Helically Symmetric Experiment), University of Wisconsin-Madison

Na rozdíl od tokamaků pro stabilitu udržení plazmatu není nutný proud protékající plazmatem, ale uzavřenost drah částic v plazmatu zajišťuje čistě magnetické pole vnějších cívek. Toroidní geometrie komory reaktoru je úmyslně zkroucena pro sjednocení podmínek plazmatu v různých částech průřezu. To zlepšuje stabilitu takového systému, ale velmi to komplikuje tvar magnetických cívek i konstrukci samotného reaktoru.

Reference

  1. Archivováno 6. 1. 2014 na Wayback MachineUW-Madison stellarator continues to re-shape fusion research
  2. Archivováno 6. 1. 2014 na Wayback MachineStellarator News Online, Oak Ridge National Laboratory
  3. Archivováno 6. 1. 2014 na Wayback MachineThe Stellarator Power Plant Study - Final Report: R. L. Miller, F. Najmabadi, et al., UC San Diego, 1997
  4. Archivováno 21. 5. 2009 na Wayback MachineWendelstein 7-X, IPP Greifswald

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.